Zdravověda

Základy poskytování PRVNÍ POMOCI

 

První pomoc je první zásah nebo léčení poskytnuté postiženému jakýmkoliv poraněním nebo náhlým onemocněním ještě před příjezdem sanitního vozu nebo kvalifikovaného zdravotníka.



Je do ní zahrnuto použití improvizovaných pomůcek a materiálu, který je právě k dispozici.

 

Cíle první pomoci:
První pomoc poskytujeme postiženému, abychom:

    - zachránili jeho život

    - zabránili zhoršení jeho stavu

    - zajistili podmínky pro jeho zotavení.

 

VÝKONY ZACHRAŇUJÍCÍ ŽIVOT

Zručný zachránce je schopen zachránit život udržováním životních funkcí postiženého. Pravidlo ABC (z angl. Airway, Breathing, Circulation) pomáha při zajištění následujících funkcí:
A - Průchodnosti dýchacích cest.
B - Adekvátního dýchání.
C - Dostatečného krevního oběhu.
K zachování života je nezbytné, aby člověk přijímal do plic kyslík. Ten je potom krví okamžitě dopravován do všech tělesných tkání. Zatímco některé části těla se bez kyslíku po určitou dobu obejdou, jiné jsou jeho nedostatkem postiženy velmi rychle - např. životně důležité nervové buňky v mozku mohou být zcela zničeny již po pouhých 3 minutách. Pro postiženého jsou zejména nebezpečné 3 neodkladné stavy, které bezprostředně ohrožují jeho vitální funkce:

    - zástava dýchání a nebo zástava oběhu

    - prudké krvácení

    - stav bezvědomí, který může způsobit nedostatečnou průchodnost dýchacích cest, nebo i zástavu dýchání. (Stupeň ohrožení může kolísat v závislosti na konkrétní situaci.)

 

Základy znalostí:

1) Které stavy patří mezi bezprostředně ohrožující život, jak je rozeznáme

2) Postupy základního vyšetření životních funkcí

Akutní stavy ohrožující život a záchranné postupy:

3) Tepenné krvácení, silné krvácení

4) Náhlé bezvědomí

5) Obstrukce dýchacích cest

6) Zástava dechu

7) Zástava oběhu

8) Šokový stav

 

 1) Které stavy patří mezi bezprostředně ohrožující život, jak je rozeznáme

Úvod

Stav ohrožující život je postižení takového rázu, které je schopno usmrtit postiženého ve velmi krátké době, často v minutách od vzniku takovéhoto postižení. Bez včasného zásahu zachránce a vhodné první pomoci je u takovýchto stavů riziko smrtelných následků pro postiženého. Vaše pomoc musí být v takovýchto případech okamžitá a rychlá. Vždy také cílená se zaměřením na odstranění příčiny a projevu postižení.

Mezi nejčastejší stavy bezprostředně ohrožující život patří:

Tepenné krvácení

Je stav, kdy následkem poranění (např. pořezání, bodnutí nožem apod.) dochází k porušení tepny. Postiženému tak hrozí riziko masivní ztráty krve a tím bez včasné pomoci také riziko vykrvácení (do 2 minut od poranění). Proto musí být první pomoc okamžitá s cílem zastavit toto krvácení.

Příznaky: postiženému z rány silně vystřikuje jasně červená krev a puls na krční tepně se postiženému současně zrychluje.

 

Náhlé bezvědomí

Je stav, kdy následkem postižení (např. mozkové mrtvice, úrazu hlavy) dochází též k rychlé ztrátě vědomí. Je nebezpečí, že bez okamžité poskytnuté první pomoci postiženému může vlivem bezvědomí zapadnout jazyk a to následkem ochabnutí reflexu v ústní dutině. Tím by došlo k jeho zadušení.

Příznaky: postižený leží zcela bezvládně - nehýbá se a není možné jej vzbudit silným zatřesením nebo hlasitým oslovením.

 

Zástava dechu

Je stav, při němž následkem postižení (např. astmatický záchvat, poranění hrudníku apod.) dojde také k zástavě dechu (dýchání). Postižený bez poskytnuté okamžité první pomoci je ohrožen rizikem udušení a také rizikem zástavy oběhu.

Příznaky: není slyšet ani není cítit proudění vzduchu z úst postiženého a také není viditelné zvedání hrudníku a nadbřišku postiženého.

(obrázek 1 - kontrola dýchání)

Zástava oběhu

Je stav, při němž dojde následkem postižení (např. akutní infarkt myokardu, mozková mrtvice, plicní embolie a pod.) také k zastavení činnosti srdce a současně i dýchání. Lidově se takovému selhání říká „kompletní selhání životních funkcí“. Při tomto typu selhání je postižený ohrožen rizikem neodvratné biologické smrti (do 5 minut), ovšem jen tehdy pokud mu není poskytnuta okamžitá první pomoc v podobě resuscitace (oživování) a to nejpozději do 3 minut od vzniku zástavy oběhu.

Příznaky: není na pohmat zachránce cítit puls na krční tepně postiženého a také současně není cítit proudění vzduchu z úst postiženého a zvedání hrudníku a nadbrišku postiženého.

 

 2) Postupy základního vyšetření postiženého

Úvod

Základní vyšetření postiženého je soubor úkonů patřící do laické první pomoci a zahrnuje zjištení postižení postiženého. Do tohoto souboru úkonů patří pozorování, kontrola dýchání, kontrola pulzu, poslech a pohmat.

Pozorování

Zde se zaměřujeme na sledování postiženého. Při tom si všímáme možných poranění a postižení případně i projevu chování postiženého (např. krvácející ranka na ruce, tzn. postižený je malátný nebo opocený apod.) a jejich rozsahu (např. postižený je opocený po celém telě, tzn. má úzkostný výraz v obličeji, např. tiskne si rukou břicho a pod.).

Kontrola dýchání

Sledujeme zdvihání hrudníku během nádechu postiženého, současně také sledujeme zda-li při dýchání není slyšet neobvyklý zvuk (sípání, chraptění apod.). Všímáme si také zda-li postižený nemusí dýchat usilovně. (obrázek 1)

Kontrola pulzu

Zaměříme se na pohmat pulzu na krční tepně. To provádíme tak, že přiložíme ukazovák+prostředník zachránce na krk postiženého, zpředu těsně vedle dýchací trubice, kde je nejlépe cítit puls a jeho údery. Při jeho hmatání si všímáme především rychlosti pulzu (tj. počet úderů jdoucích po sobě), dále se zaměřujeme na sílu pulzu tj. síla úderu, (např. málo hmatný, dobře hmatný a silný a pod.)

(obrázek 2 - kontrola pulzu na krční tepně)

Poslech

Pečlivě se postiženého zeptáme např. na to, jak se mu příhoda stala, co jí předcházelo (např. bolesti a poté kolaps, nevolnost a kolaps a pod.). Také se zeptáme jestli již v minulosti měl podobné potíže a příhody. Vždy si výsledek a sdělení postiženého zapíšeme.

Pohmat

Používáme jej k zjištení následku postižení po úrazech apod. Všímáme si přitom výchylek na tělesných partií postižených např. úrazem (pátráme po: výchylkách ve tvaru končetiny, bolestivosti a bolestivých míst na pohmat apod.), pátráme také po bolestivých místech. Postupujeme vždy šetrně a snažíme se pohmatem nezpůsobovat výrazné bolesti pro postiženého. Vše si poznamenáme.

 

AKUTNÍ STAVY OHROŽUJÍCÍ ŽIVOT A ZÁCHRANNÉ POSTUPY

 3) Tepenné krvácení

Úvod

Je stav, při němž dojde následkem úrazu k porušení (poranění) tepny a tím posléze také k masivnímu krvácení. K tomuto poranění nejčastěji dochází následkem dopravních nehod, také při práci v zaměstnání nebo při jiných činnostech. Stav je závažný a vyžaduje okamžitou první pomoc.

Příznaky:

    1. postiženému z rány silně vystřikuje (pod tlakem) světle červená barva krve,

    2. postižený je malátný a cítí se slabý (je mu na omdlení, může zvracet),

    3. rozvíjí se šok (příznaky šoku: rychlý a málo hmatný puls tj. špatně hmatný, opocenost, nevolnost až pocit na „zvracení“, případné zvracení).

První pomoc:

    1/1 - Provedeme pokus o okamžité zastavení krvácení a to metodou tzv. přímého stlačení krvácející rány - místa a to tak, že ruka zachránce silně stiskne rozevřenou dlaní krvácející místo.

(obrázek 3 - stlačení rány)

Tuto metodu užijeme v případech, pokud v ráně není cizí předmět např. sklo, střepiny a pod. Poté provedeme ošetření rány a její zakrytí např. tlakovým obvazem.

Pokud tento postup nepomáhá nebo v ráně je cizí předmět, postup 1) nahradíme postupem 2) a provedeme:

    2/1. Zaškrcení tepny elastickým obinadlem nebo „škrtidlem“ nad místem poranění a to asi ve vzdálenosti 15 cm od tohoto místa,
    (obrázek 4 - zaškrcení) poté poraněné místo překryjeme např. tlakovým obvazem.

    2/2. Poté postiženého uložíme do polohy vleže naznak se zdvižením dolních končetin o 30 stupňů výše

(obrázek 5 - protišoková poloha) nebo také kolmo k tělu a to proto abychom předešli vzniku šokového stavu (vzniká následkem krevních ztrát).

Přivoláme záchrannou službu a až do jejich příjezdu vždy trvale sledujeme postiženého a provádíme další opatření (např. umělé dýchání, vyšetření postiženého apod.)

 4) Náhlé bezvědomí

Úvod

Je stav, pri němž dojde následkem postižení (např. úraz hlavy, snížená hladina cukru v organismu, otrava drogami - předávkování apod.) ke ztrátě vědomí. Tento stav je závažný a bezprostředně ohrožuje život postiženého především tím, že v bezvědomí dochází k utlumení reflexu v dutině ústní a tudíž je riziko zapadnutí kořene jazyka a tím zadušení.

Příznaky:

    1. postižený leží bezvládně a nehýbá se,

    2. nereaguje ani na silné zatřesení nebo hlasité oslovení,

    3. nereaguje ani na štípnutí (tzn. nereaguje na bolestivý stimul).

První pomoc:

    1. Provedeme okamžité vyčištění ústní dutiny tak, že použijeme např. čistý kapesník, kterým si obalíme ukazovák a vytřeme jemně krouživými pohyby ústní dutinu postiženého. Současně vyjmeme z ústní dutiny i vyjímatelné zubní náhrady (umělý chrup).

    2. Poté uložíme postiženého do stabilizované polohy na boku tak jak vidíte na obrázku 6 a to tak, že postiženého otočíme na levý bok a pod jeho pravou dolní končetinu podsuneme levou, kterou však ohneme v koleni a pravou ruku podsuneme pod hlavu, levou ruku podsuneme pod postiženým - pod jeho levým bokem a umístíme ji za záda (obrázek 6).

(obrázek 6)

Také provedeme i dukladný záklon hlavy a pravidelně kontrolujeme puls (obrázek 2). Vždy zabráníme prochladnutí postiženého. Přikryjeme jej přikrývkou nebo dekou.

 5) Obstrukce dýchacích cest

Úvod

Je stav, při němž dojde k vdechnutí cizího předmětu a poté k ucpání dýchacích cest cizím předmětem (např. sousto jídla a pod.). Tento stav vzniká náhle a je bezprostředně ohrožujícím život. Pamatujme: V některých případech může dojít k okamžité srdeční zástavě.

Příznaky:

    1. ihned po vdechnutí cizího předmětu se objevuje kašel a chrčivé zvuky,

    2. objevuje se nafialovělé zbarvení dásní a rtu, a stále se více zvýrazňuje toto zbarvení,

    3. postižený se drží za krk, je neklidný a pozvolna ztrácí vědomí.

První pomoc:

    1. Vyzveme postiženého, aby se pokusil okamžitě usilovně kašlat a byl přitom v předklonu. Během tohoto kašle může zachránce rozevřenou dlaní ruky silněji udeřit postiženého několikrát mezi lopatky.

    Pokud tento postup nepomáhá nahradíme jej postupem 2) a provedeme:

    2. Provedeme pokus o okamžité vypuzení překážky z dýchacích cest a to tak, že postiženého udeříme rozevřenou dlaní ruky zachránce několikrát mezi lopatky. Tento postup několikrát opakujeme.

    3. Pokud výše uvedené postupy nepomohou, okamžitě přivoláme záchrannou službu a pokusíme se do jejich příjezdu o několik umělých vdechů z úst zachránce do úst postiženého čímž se lze pokusit o obnovení průchodnosti dýchacích cest (postup provedení: zástava dechu).

 6) Zástava dechu

Úvod

Je stav, při němž dojde k zástavě dýchání následkem zdravotního postižení (např. úrazu hrudníku, otrav oxidem uhličitým apod.). Tento stav je závažným a to z hlediska hrozící srdeční zástavy. Pokud nebude dodávka kyslíku do plic obnovena (např. umělým dýcháním), dojde přibližně do několika minut také k zástavě krevního oběhu - srdce následkem hypoxie (tj. nedostatku kyslíku).

Umělé dýchání z úst do úst

Vzduch, který vydechujeme, obsahuje asi 16 % kyslíku. To je více, než je nezbytné k udržení života. Při umělém dýchání z úst do úst vydechujeme vzduch z vlastních plic do úst nebo nosu postiženého (u dětí do úst i nosu), abychom jím naplnili jeho plíce. Oddálíme-li svá ústa, postižený vydechuje souběžně s tím, jak elastická hrudní stěna zaujímá svoji klidovou polohu. Umělé dýchání z úst do úst nám umožňuje pozorovat pohyb hrudníku postiženého a ujistit se tak, že plíce jsou plněny vzduchem, nebo že se obnovilo normální dýchání. Zároveň bedlivě pozorujeme změny barvy kůže postiženého. Umělé dýchání z úst do úst může použít zachránce ve většině případů, nejsnáze se však provádí leží-li postižený na zádech. Začněme s ním ale okamžitě, ať už je poloha postiženého jakákoliv. Spontánně dýchat může začít postižený v kterékoliv fázi umělého dýchání. Spontánní dýchání je nutné podporovat, dokud nedosáhne odpovídající hloubky a frekvence. Umělé dýchání z úst do úst však může být za určitých okolností nevhodné nebo nemožné, např.:

    - u rozsáhlých poranění obličeje

    - je-li postižený zaklíněn v poloze obličejem dolů

    - je-li zřejmé, že kolem úst postiženého je žíravina.

Příznaky:

    1. není cítit proudění vzduchu z úst postiženého (obrázek 1),

    2. objevuje se nafialovělé zbarvení dásní a rtu a stále se více zvýrazňuje toto nafialovělé zbarvení.

První pomoc:

    1. Postiženému zakloníme hlavu a okamžitě vyčistíme ústa postiženého např. kapesníkem a to tak, že ukazovák a prostředník ruky zachránce zabalíme do kapesníku a poté těmito prsty (krouživými pohyby v ústech postiženého) provádíme vyčištení ústní dutiny.

    2. Zahájíme umělé dýchání a to tak, že se zachránce zhluboka nadechne, poté palcem a ukazovákem stiskne nosní křídla (nos) postiženého a poté přitiskne svá rozevřená ústa k ústům postiženého a zhluboka vdechne do otevřených. Zachránce tento postup stále opakuje a to rychlostí: 1 vdech do úst postiženého po každých 2-3 sekundách (ukázka na obrázku 7 a 8).

(obrázek 7 - nádech zachránce) (obrázek 8 - výdech zachránce)

U dětí se vdechuje jen polovina objemu plic - tzn. poloviční objem plic při hlubokém nádechu zachránce a to přibližně každou uplynulou 1,5 sekundu.

Okamžitě pověříme někoho, aby přivolal záchrannou službu a do jejich příjezdu pokračujeme v umělém dýchání.

 7) Zástava oběhu

První pomoc:

Je stav, při němž dojde k zástavě srdeční činnosti následkem postižení (např. následkem akutního infarktu myokardu, plicní embolie a pod.). Následkem stavu zástavy srdeční činnosti dochází též po 5 minutách (bez oživování=resuscitace) k mozkové smrti a to následkem nedostatečného zásobení mozku kyslíkem.

Nepřímá srdeční masáž

U netepajícího srdce mohou být srdeční stahy simulovány stlačováním hrudníku. Stlačíme-li dolní polovinu hrudní kosti, zvýšíme tlak uvnitř hrudníku a vypudíme krev ze srdce do tepen. Přestane-li tlak působit, hrudník se vrátí do své normální polohy a krev proudí žilami zpět. Srdce se opět plní krví.
Nepřímou srdeční masáž vždy předchází a provází umělé dýchání. Aby byla srdeční masáž účinná, musí postižený ležet na pevném podkladu.
Jakmile ucítíte na krční tepně spontánní tep, okamžitě ukončete nepřímou srdeční masáž! V umělém dýchání - pokud je to nutné - pokračujte!

Příznaky:

    1. není hmatný puls na krční tepně ani na jiných tepnách (např. na zápěstí a pod.),

    2. postižený bezvládně leží a nereaguje ani na oslovení nebo silné zatřesení,

    3. po 2 minutách od zástavy oběhu již není viditelné zvedání hrudníku.

První pomoc:

    1. Okamžitě přivoláme záchrannou službu a oznámíme dispečerce na této tísňové lince, že se jedná o náhlou zástavu krevního oběhu a poté okamžitě provedeme:

    2. Postiženému zakloníme hlavu a okamžitě vyčistíme ústa postiženého např. kapesníkem a to tak, že ukazovák a prostředník ruky zachránce zabalíme do kapesníku a poté těmito prsty (krouživými pohyby v ústech postiženého provádíme vyčištení ústní dutiny) a poté:

Dospělý postižený:

Zahájíme umělé dýchání a to tak, že se zachránce zhluboka nadechne, poté palcem a ukazovákem stiskne nosní křídla (nos) postiženého a poté přitiskne svá ústa k ústům postiženého a zhluboka vdechne (postup podle obrázků obrázků 7 a 8). Tento postup ješte jedenkrát zopakujeme a poté započneme s nepřímou masáží srdce, tzn. rytmickém stlačováním hrudní kosti rychlostí přibližně 15 stlačení do hloubky přibližně 1/2 hrudníku.

(obrázek 9 - místo pro provedení masáže srdce)

V praxi to znamená, že každou sekundu musíme stlačit hrudní kost překríženými dlaněmi obou rukou zachránce. Po odpočítání 15 stlačení hrudní kosti opět provést dva hluboké vdechy do úst postiženého a poté opět provádět nepřímou masáž srdce.

Správné místo pro přiložení překrížených dlaní zachránce při provádění nepřímé masáže srdce.

Postup přiložení překrížených dlaní je zobrazen na obrázku 9. Správné místo nalezneme mezi oběma prsními bradavkami. Přibližně ve středu mezi nimi probíhá hrudní kost. Na ni pak umístíme své překřížené dlaně a začneme resuscitovat.

(obrázek 10 - postup resuscitace jedním zachráncem)

Dítě do 8 let:

Zahájíme umělé dýchání a to tak, že se zachránce nadechne, poté palcem a ukazovákem stiskne nosní křídla (nos) postiženého a poté přitiskne svá ústa k ústum postiženého a vdechne (postup podle obrázků obrázků 7 a 8).Poté započneme s nepřímou masáží srdce tzn. rytmickém stlačováním hrudní kosti a to 5 stlačeními hrudní kosti do hloubky přibližně 1/4 hrudníku (obrázek 9),V praxi to znamená, že každou sekundu musíme provést dvě stlačení hrudní kosti a to dlaní jen jedné ruky zachránce. Po odpočítání 5 stlačení hrudní kosti opět provést jeden umělý vdech do úst postiženého a poté opět provádět nepřímou masáž srdce s 5 stlačeními (obrázek 10),

 8) Šokový stav

Úvod

Je stav, při němž dojde následkem krevních ztrát ke snížení náplně cévního řečiště (tzn. snížení kolujícího objemu krve v těle) a tím k rozvoji život ohrožujícího stavu s rizikem zástavy krevního oběhu - srdce následkem sníženého objemu krve. Tento stav je závažným a bez včasné pomoci případně smrtelným. Současně je nezbytné říci, že tento stav (tj. šokový stav) může vzniknout zcela náhle a to i následkem prudké alergické reakce (např. alergie na léky, vosí bodnutí apod.).

Příznaky:

    1. málo hmatný puls na krční tepně a jiných tepnách na těle (na ruce, na stehně),

    2. rychlý (až kolem 100 a více úderů za minutu) a nepříliš pravidelný,

    3. postižený je opocený, pociťuje nevolnost a žížeň. Může také zvracet.

První pomoc:

    1. Postiženého rychle uložíme do polohy vleže naznak a zdvihneme mu dolní končetiny o 30 stupňů výše (obrázek 5).

    2. Postiženému ošetříme všechna poranění, při kterých by mohl nadále ztrácet krev a tělesné tekutiny z těla (např. bodná rána břicha, poraněná tepna na ruce apod.).

    3. Postiženému zakážeme jakýkoliv pohyb a snažíme se ochránit jej před podchlazením, a to např. zabalením do deky, přikrytím peřinou apod. Poté co poskytneme první pomoc, přivoláme záchrannou službu a do jejich příjezdu kontrolujeme postiženého (např. kontrolujeme puls, dýchání a stav jeho vědomí). Při poruše těchto funkcí vždy zasáhneme správným postupem.