Sekce
Prevence

Požáry v domácnostech

 

Mezi prioritní objekty z pohledu požární ochrany bezesporu patří objekty sloužící k bydlení (rodinné domy či byty). Každoročně v nich při požárech přijde o život několik desítek lidí a několik dalších stovek občanů utrpí zranění. Požáry v domácnostech se podílejí největší měrou na tragických následcích požárů.

Při požárech v domácnostech je více jak polovina ze všech úmrtí při požárech. Dále je zraněno více jak 40% z celkového počtu zraněných při požárech. Požáry v domácnostech přitom činí jen necelých 20% z celkového počtu požárů. Hasiči likvidují každý den v průměru 7 požárů v domácnosti, denně je při nich zraněn alespoň jeden člověk a smrt člověka si požáry v domácnostech vyžádají průměrně jednou za pět dní. A to nemluvě o velkých materiálních škodách, ztrátách osobních věcí apod.

Na požárech v domácnosti má lví podíl lidská neopatrnost. Mezi nejčastější příčiny těchto požárů patří nedbalost při vaření, kouření, zacházení s otevřeným ohněm v domácnostech – ať již se jedná o zapomenuté jídlo na sporáku, nevhodně odložené nedopalky cigaret, svíčky ponechané bez dozoru v blízkosti hořlavé látky nebo užití benzínu při zapalování kamen.

Jednou z příčin vysokého počtu úmrtí při požárech je neopatrnost lidí při vytápění svých domovů. Při provozu topidel lidé ne vždy dodržují potřebná bezpečnostní pravidla, mnohdy zanedbávají údržbu topidel a kouřovodů. Jednotky požární ochrany tak během topné sezóny každý týden vyjíždějí k požárům komínů, střech, zařízení k topení nebo nevhodně uskladněných topiv.

Je třeba znovu občany varovat, že české domácnosti jsou v dnešní době doslova přeplněny vybavením z materiálů, které se snadno vznítí a rychle hoří (např. čalouněný nábytek, matrace, bytové textilie). I přes rychlý zásah hasičů již není lidem často pomoci.

Vysoký počet požárů v objektech pro bydlení obecně souvisí i s tím, že se lidé cítí doma v bezpečí a podceňují drobné nehody, byť i ty mohou vést ke vzniku požáru. I nevhodně odložená cigareta či svíčka ponechaná na okamžik bez dozoru dokáže proměnit byt v hořící past naplněnou toxickými zplodinami hoření. Nebezpečí může plynou i z běžných činností v domácnosti jako je hra dětí, vaření, kutilství apod. Pak zbývá jen málo času na záchranu a hasiči mnohdy v doutnající domácnosti naleznou již jen bezvládnou osobu, jíž už není pomoci.

Nejlepší je však vzniku požáru preventivně předcházet, proto přijměte několik základních rad k předcházení vzniku požárů v domácnostech:

  • Instalujte a užívejte tepelné a jiné spotřebiče v souladu s průvodní dokumentací výrobce.
  • S otevřeným ohněm zbytečně neriskujte. Zdroje otevřeného ohně jako jsou svíčky nenechte hořet bez dozoru, umístěte je tak, aby nemohly zapálit materiály v okolí. Při kouření cigaret a odhazování nedopalků do odpadkových košů dbejte na dokonalé uhašení nedopalků cigaret, pozor na pokládání cigaret na hořlavý materiál, velmi nebezpečné je pak kouření v posteli nebo při sezení např. v křesle.
  • Nechejte si pravidelně čistit a kontrolovat komíny.
  • Kouřovody a topidla udržujte v řádném technickém stavu.
  • Popel ukládejte na bezpečné místo.
  • Užívejte výhradně topiva pro dané topidlo určené, nezapalujte pomocí vysoce hořlavých látek (např. benzínu) a netopte např. odpady, plasty apod. Neumísťujte do blízkosti topidel žádné hořlavé látky - žhavé částice odlétající z topidla mohou velice snadno zapálit dřevo či papír uskladněný v blízkosti kamen.
  • Nenechávejte bez dozoru otevřený plamen plynového sporáku a dbejte zvýšené opatrnosti při vaření, aby nedocházelo ke vznícení připravovaných potravin.
  • Zamezte dětem přístup k možným zdrojům otevřeného ohně - zápalkám, zapalovačům, cigaretám, nebo hořlavinám. Udělejte si čas a vysvětlete jim, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán!
  • Nedávejte svým dětem negativní příklad při porušování zákazů a příkazů např. kouřením, rozděláváním ohňů v přírodě, vypalováním trávy a pálením klestí.
  • Udržujte dobrý technický stav zařízení (včetně rozvodů el. energie, plynu, topidel).
  • Udržujte v řádném stavu elektroinstalace, elektrické spotřebiče, kryty na osvětlovacích tělesech, pohyblivá šňůrová vedení atd.
  • Hlavní vypínače elektrického proudu, uzávěry vody a plynu musí být řádně označené a přístupné.
  • Udržujte dobrý technický stav zdrojů vody, hasicích přístrojů (případně jiných zařízení určených pro hašení požárů).
  • Udržujte pořádek a čistotu na půdách a ve sklepích.
  • Skladujte hořlavé, výbušné a toxické látky pouze v určených množstvích a prostorách, mimo společné prostory obytných domů. Opatrně nakládejte s hořlavými kapalinami (benzín, nafta, barvy apod.)
  • Řádně a bezpečně ukládejte hořlavý materiál a látky mající sklon k samovznícení (např. seno, bavlna, uhlí).
  • Buďte v domácnosti vybaveni funkčními hasebními prostředky (přenosný hasicí přístroj, hasicí sprej).
  • Znejte umístění a použití přenosných hasicích přístrojů a nástěnných hydrantů.
  • Chodby, schodiště, únikové cesty a východy udržujte volné k evakuaci osob, materiálu či vedení hasebního zásahu.

K požáru však nemusí dojít jen v domácnosti, proto:

  • Nevypalujte trávu.
  • Nekuřte na polích a v lesích.
  • V lese a ve volné přírodě můžete rozdělávat oheň jen na k tomu vyhrazených místech.
  • Spalování odpadu nahlaste hasičům.
  • Poučte své děti o nebezpečí vzniku požáru.

Investovat do zabezpečení svého příbytku z hlediska požární ochrany se proto určitě vyplatí. Domov lze vybavit jednoduchými zařízeními k rychlému zjištění vzniklého požáru (např. autonomní požární hlásiče, detektory plynu apod.), prostředky pro hašení (např. hasicí sprej nebo přenosný hasicí přístroj), určitě se rovněž vyplatí koupit si zařízení a vybavení s lepšími požárně bezpečnostními vlastnostmi (materiál s nižším stupněm hořlavosti).

Dodržovat základní bezpečnostní pravidla a přijmout opatření, která omezují riziko vzniku požáru v domácnosti, nestačí. Každý vlastník objektu by měl zároveň pečovat o řádný technický stav stavby včetně technických zařízení. V bytových domech by měly být chodby, schodiště, únikové cesty a východy volné k evakuaci osob, materiálu či vedení hasebního zásahu. V těchto objektech by měly být umístěny např. funkční a snadno dostupné hasicí přístroje, zařízení pro zásobování požární vodou (např. nástěnné hydranty) apod. Základní povinnosti v oblasti požární ochrany stanoví zákon o požární ochraně (č. 133/1985 Sb.) a navazující právní předpisy.

Když přece jen dojde k požáru či jiné závažné situaci, kdy potřebujete pomoc hasičů nebo jiných záchranářů, snažte se v prvé řadě zachovat klid a nepodlehnout panice. Nejdříve chraňte život a zdraví, teprve potom majetek. Jakoukoliv událost, která se stane vám či které jste svědkem, co nejdříve oznamte hasičům prostřednictvím tísňové linky 150 či 112. Při ohlášení vždy nejdříve uveďte, co se stalo, kde k tomu došlo, zmiňte také důležité okolnosti, které mohou napomoci či naopak zkomplikovat zásah záchranářů. Poté uveďte své jméno a přímý kontakt na sebe.

Požární hlásiče

Vznik požárů vyloučit nelze, ale pokud včas zjistíme vznik požáru, můžeme značně omezit jeho případný rozsah a následky jeho uhašením v počátečním stádiu, příp. zajistit evakuaci osob, zvířat a majetku z požárem ohroženého objektu. Nezbytným předpokladem však je včasné zjištění vznikajícího požáru.

Na možné nebezpečí nás mohou včas upozornit autonomní hlásiče kouře (požární hlásiče), které si snadno nainstalujeme ve svých domovech. Jedná se o jednoduché zařízení, které obsahuje v jednom krytu všechny komponenty potřebné pro spolehlivou detekci kouře a vydání silného akustického poplachového signálu. Ačkoliv jejich užívání není v českých domácnostech na rozdíl od zemí západní Evropy ještě příliš rozšířeno, jde o finančně dostupná zařízení (cena v řádech stovek korun) s jednoduchou instalací (např. pomocí vrutů). Čidla obyvatele akustickým signálem včas upozorní na přítomnost kouře a umožní nám tak nebezpečí zlikvidovat již v zárodku či alespoň ohrožený prostor včas opustit. Nejtragičtější požáry jsou totiž ty mezi druhou a pátou hodinou ranní, kdy většinou všichni spí a probudí se až v momentě, kdy už je na reakci pozdě.

Málokdo si také uvědomuje, že většina obětí požárů neuhoří, ale zemře kvůli nadýchání se toxických zplodin hoření vznikajících při požáru. Zejména v noci tak na nás číhá nebezpečí, protože kouře je rychlejší a tišší než oheň a již dvě nebo tři nadechnutí bývají smrtelná. Navíc zplodiny hoření obsažené v kouři prohlubují spánek a tak se mnoho lidí udusí již ve spánku. Zachránit nás může jen včasné varování.

Autonomní hlásiče kouře se umísťují doprostřed stropu, minimálně však ve vzdálenosti 60 cm od stěny, ve výšce maximálně 6 metrů od podlahy. Hlásiče není vhodné umísťovat v blízkosti ventilátorů, svítidel nebo jiných zdrojů tepla, ani ve vrcholech půdních prostorů střech tvaru a v prostorách prašných či velmi vlhkých (koupelny). Optimální je, pokud máme hlásič v každé místnosti, minimálně bychom ho však měli mít v centrální části bytu (v místnosti kde spíme) a na každém podlaží domu, a pak také samozřejmě tam, kde lze předpokládat možnost vzniku požáru (např. dílna, garáž). Při instalaci se vždy řídíme návody výrobců těchto zařízení.

Baterie v hlásiči vydrží zhruba 1 rok. Cena těchto hlásičů se pohybují v částce několika set korun. Záleží na výrobci a druhu hlásiče. Je to určitě výhodná investice pokud uvážíme, kolik životů a materiálních hodnot lze uchránit včasným zjištěním požáru.

Jednotlivé hlásiče si můžeme nechat propojit tak, že v případě výstražné reakce jednoho hlásiče jsou aktivovány i ostatní. Tento systém je vhodný např. pro rodinné domy, kdy hlásič, reagující na kouř z případného požáru v garáži nebo dílně, spustí hlásič v ložnici, kde vzbudí spícího uživatele domu a upozorní jej na vzniklé nebezpečí.

Aby se informace o poplachu dostala okamžitě i k majiteli bytu, používají se komunikátory, využívající buď pevné telefonní linky nebo sítě mobilních operátorů. Je-li k dispozici pevná linka, lze využít automatické telefonní volače. Tyto přístroje mohou stát samostatně nebo být i součástí zabezpečovací ústředny. Jsou připojeny k telefonní zásuvce a k telefonu. V případě poplachu si automaticky uvolní telefonní linku a začnou vytáčet uživatelem nastavená telefonní čísla (na pevnou linku, mobil nebo pager).

Existuje několik typů požárních hlásičů - ionizační, optické nebo tepelné. Nejpoužívanější hlásiče jsou ionizační, které velice rychle a spolehlivě detekují zvýšený výskyt kouře v místnosti. Zvukovým signálem pak zalarmují obyvatele.

Pro ty, kteří ve svých domácnostech využívají plyn k topení či vaření, je užitečný detektor úniků hořlavých plynů. Ten zvukovým signálem upozorní na zvýšenou koncentraci prakticky všech typů hořlavých plynů (zemní plyn, svítiplyn, propan, butan, acetylén, vodík). Detektor nemontujte v blízkosti překážek bránících přirozené cirkulaci vzduchu, v místech s nedostatkem kyslíku a v místech, kde by činnost detektoru mohla být přímo ovlivňována různými výpary (např. bezprostředně nad sporákem v kuchyni). Funkčnost detektoru může nepříznivě ovlivnit také výrazné proudění vzduchu v jeho okolí (ventilátor, digestoř).

Při zjištění úniku plynu musíte zabránit jeho vznícení v prostoru. Nedotýkejte se proto elektrických vypínačů, důkladně větrejte, zamezte dalšímu úniku plynu, případně volejte hasiče či plynárnu.

Pamatujte, že investovat do zajištění svého života se vždy vyplatí a škody způsobené případným požárem vždy mnohonásobně překračují náklady vynaložené např. na pořízení protipožárního čidla či hasicího přístroje.

Hasící přístroje

Na škodu určitě není, pokud si do své domácnosti pořídíte i přenosný hasicí přístroj nebo alespoň hasicí sprej. Tyto prostředky již mnohokrát pomohly zlikvidovat začínající požár a zabránit tak větším škodám. Pokud vám totiž např. začne hořet skříň, kbelík s vodou již na uhašení nestačí, hasicí přístroj má mnohem větší hasební účinek.

Stejně jako u autonomních hlásičů, také u hasicích přístrojů platí, že jejich umístění, druhy a počet je stanoven ve schválené projektové dokumentaci staveb. Povinnost vybavit stávající objekty přenosnými hasicími přístroji stanoví § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů s podrobnostmi uvedenými v ustanovení § 2 vyhlášky č. 246/2001 Sb. o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru. V prostorách a zařízeních, u nichž nebylo stanoveno množství, druh a způsob vybavení věcnými prostředky požární ochrany, se zabezpečují a instalují hasicí přístroje na každých započatých 200 m2 půdorysné plochy podlaží objektu.

Ačkoliv nejsou u menších staveb (rodinný dům, chata) a v bytech hasicí přístroje předepsány, hasiči rozhodně doporučují jejich nákup a instalaci i do domácnosti.

Před pořízením hasicího přístroje byste si měli rozmyslet, co vlastně chcete případně hasit, jaké materiály a zařízení se v místnosti nacházejí atd. Na základě toho se pak můžete rozhodnout, jaký druh hasicího přístroje by byl pro vás nejlepší a jak velký by měl být.

Pro běžnou domácnost jsou zřejmě nejoptimálnějším řešením práškové hasicí přístroje o objemu hasiva 6 kg. Jejich nákupní cena se i s daní pohybuje kolem 1200 Kč. Nejčastěji jsou tyto přístroje plněny univerzálním práškem ABC, který je použitelný téměř na všechny třídy požáru – vedle hašení pevných látek ho lze bez obav použít také na hořlavé kapaliny a plyny (např. propan-butan, benzín, oleje, karma) i na elektrické zařízení pod proudem. Přístroj není vhodný na hašení sypkých materiálů (piliny, hořlavé prachy atd.). Nevýhodou práškových hasicích přístrojů je nepořádek, který po použití zanechají – např. škody na jemné mechanice a elektronice mohou být dokonce nevratné.

Vodní hasicí přístroje jsou zase nejvhodnější pro hašení pevných hořlavých látek (dřevo, papír, uhlí, textil), jejich nevýhoda je však v tom, že se jimi nesmí hasit elektrická zařízení pod napětím, nejsou příliš účinné ani při hašení hořlavých kapalin (např. benzín.)

Pěnové hasicí přístroje jsou vhodné zejména pro hašení hořlavých kapalin jako benzín, nafta, olej. Na trhu jsou rovněž k dostání sněhové hasicí přístroje – ty jsou vhodné zejména na hašení elektrických zařízení pod proudem (včetně jemné elektroniky a mechaniky), dále pak hořlavých kapalin a plynů.

Existují také halotronové hasicí přístroje, dražší ale vysoce účinný přístroj vhodný k hašení všech materiálů s výjimkou pevných žhnoucích látek. Hasivo se bezezbytku rozptýlí, proto lze tento typ použít při hašení automobilů, jemné mechaniky, počítačové techniky a jiných elektronických zařízení.

Pohotovým a účinným pomocníkem pro případ začínajícího požáru je také hasicí sprej s nejrůznějšími náplněmi. Hlavní výhodou je zejména snadná manipulace (a z ní plynoucí rychlý zásah), dále pak spolehlivost a výhodná cena. Největší uplatnění naleznou v automobilech, domácnostech, dílnách, kancelářích, při kempinku a grilování.

Správná volba hasicího přístroje je podmíněna druhem hořlavé látky. Dle druhu hořlavé látky rozlišujeme tzv. třídy požáru.
Třída A - požáry pevných látek (např. dřevo, uhlí, textil, papír, sláma, seno, plasty), jejich hoření je zpravidla doprovázeno žhnutím. Pro tuto třídu požáru jsou vhodné hasicí přístroje vodní, pěnové a práškové.
Třída B - požáry kapalin nebo látek, které přecházejí do kapalného skupenství (např. barvy a laky, benzin, nafta, dehet, oleje, ředidla, aceton, vosky, tuky, asfalt, pryskyřice, mazadla). Pro tuto třídu požáru jsou vhodné hasicí přístroje pěnové, práškové a halonové.
Třída C - požáry plynů (např. zemní plyn, propan-butan, vodík, svítiplyn, acetylen, metan). Pro tuto třídu požáru jsou vhodné hasicí přístroje práškové, přístroje s náplní CO 2 (oxidu uhličitého) a halonové.
Třída D - požáry lehkých alkalických kovů (např. hořčík a jeho slitiny s hliníkem). Při hoření těchto kovů dochází k vývinu obrovských teplot, hašení takovýchto požárů vyžaduje použití speciálních suchých hasiv nebo speciálně upravených prášků.
Třída E - požáry elektrických zařízení. Nejvhodnějším hasivem je hasící přístroj sněhový (CO2). Lze použít i prášek. Třída E byla zrušena.
Třída F - požáry jedlých tuků. Tyto požáry jsou velmi problematické. Zkouškami bylo prokázáno, že nejbezpečnější hasební látkou jsou vodní hasicí přístroje se speciálními aditivy, jejichž chemická reakce s olejem vytváří ochranný film. Nouzovou možností je i přikrytí pokličkou nebo dekou, ale ne vždy je to bezpečné a plně funkční.
Aby splnil svoji funkci, musí být hasicí přístroj v řádném technickém stavu. Kontrola hasicího přístroje se provádí v rozsahu a způsobem stanoveným právními předpisy (vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci). Kontroly, opravy a plnění hasicích přístrojů mohou provádět jen odborně způsobilé osoby, které vlastní doklad opravňující k uvedeným činnostem. Kontrola hasicích přístrojů se provádí nejméně jednou za rok, a také po každém použití. Jednou za pět let musí být provedena periodická zkouška včetně opravy (například vodní hasicí přístroj musí být přezkušován každé tři roky, práškový jednou za pět let). Každý hasicí přístroj musí být opatřen typovým štítkem, který kromě jiných údajů (název výrobce, datum kontroly, jméno a identifikační číslo revizního technika, všeobecné informace, atd.) musí obsahovat vyobrazení jak hasicí přístroj uvést do činnosti, na jakou třídu požárů je vhodný a na co nesmí být použit (například hašení elektrických zařízení pod napětím apod.).

Způsob obsluhy každého hasicího přístroje je čitelně popsán na samotné lahvi.

Zásah hasicím přístrojem při požáru je nutno provádět vždy po směru větru a vystřikující proud hasiva musí směřovat vždy do ohniska požáru, přičemž je nutno neustále postupovat za požárem. Postupujte tak, abyste proudem hasiva nepřenesli plameny na nežádoucí místa, nebo se při používání vodních přístrojů neopařili. U práškových hasicích přístrojů se doporučuje hasit přerušovaně. Použijte vždy správný druh hasicího přístroje, který je vhodný pro hašení hořící látky. Při použití nesprávného typu hasicího přístroje (např. vodního přístroje benzín) může být hašení málo účinné, zdlouhavé.

Někdy je výhodnější použít spíše jemnější techniky než hasicí přístroj (např. když se oheň ještě nerozšířil) – zamezit přístupu vzduchu a menší požár v zárodku uhasit improvizovanými prostředky: např. udusit botou, pokrývkami nebo jinými silnějšími textiliemi bez umělých vláken nebo vodou (pozor však na elektrické přístroje či věci napojené do elektřiny.)

Pamatujte, že pokud hasicí přístroj jednou použijete (byť sebekratší dobu), je nutné dát přístroj znovu naplnit a zkontrolovat. Kdybyste totiž proti požáru použili již částečně vyprázdněný přístroj, mohli byste hasivo spotřebovat ještě před zdoláním plamenů.

Umístění hasicího přístroje: Hasicí přístroj by měl být po ruce a určitě umístěn tam, kde hrozí reálná možnost požáru, tedy například v kuchyni, dílně, garáži apod. Je to nutné zejména v dřevěných chalupách a chatách, u kutilů s autogeny, rozbrušovačkami a opalovacími lampami. Hasicí přístroj by měl být na viditelném a snadno přístupném místě. Jestliže ponecháte přístroj někde zapadlý v komoře, nemuseli jste si ho vůbec kupovat.

Přenosné hasicí přístroje se umísťují na svislé stavební konstrukci a v případě, že jsou k tomu konstrukčně přizpůsobeny, na vodorovné stavební konstrukci. Rukojeť hasicího přístroje umístěného na svislé stavební konstrukci by měla být nejvýše 1,5 m nad podlahou. Hasicí přístroje umístěné na podlaze nebo na jiné vodorovné stavební konstrukci musí být vhodným způsobem zajištěny proti pádu (např. řetízkem nebo podstavcem).

Umístění hasicích přístrojů v objektu stanoví §3 vyhlášky č. 246/2001 Sb. o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru.

I když motoristé si svá osobní auta nemusí vybavit hasicím přístrojem, je to více než vhodné (nejlépe s universálním práškem ABC). A to i kvůli poměrně vysokému počtu požárů automobilů, ke kterým na našich silnicích v důsledku technických poruch či dopravních nehod dochází. Jen pro ilustraci – v roce 2004 bylo hasiči evidováno 1731 požárů osobních automobilů.

Rychlé použití hasicího přístroje může zachránit mnoho. Pokoušet se však uhasit např. již zcela hořící pokoj pouze hasicími přístroji nemá smysl, i když jich máme za sebou pět. Volejte rychle hasiče, ti své řemeslo znají a jsou patřičně vybaveni.

Pamatujte ale, že hasicí přístroj nedokáže uhasit již plně rozvinutý požár, proto nikdy neváhejte s přivoláním hasičů.

Pamatujte, že investovat do zajištění svého života se vždy vyplatí a škody způsobené případným požárem vždy mnohonásobně překračují náklady vynaložené např. na pořízení protipožárního čidla či hasicího přístroje.