Rozdělení hořlavých látek

 

I. Rozdělení látek podle hořlavosti

Látky se dělí podle hořlavosti na:

- látky nehořlavé,

- látky nesnadno hořlavé,

- látky hořlavé.

Za látky n e h o ř l a v é se považují takové látky, které působením ohně nebo vysoké teploty za normálního tlaku nehoří, nedoutnají ani neuhelnatí (je to převážná většina anorganických látek - cihly, písek, hlína apod.).

Za látky n e s n a d n o h o ř l a v é se považují takové látky, které působením vysoké teploty za normálního tlaku jen nesnadno hoří, doutnají nebo uhelnatí a po odstranění tepelného zdroje dále již nehoří ani nedoutnají (jsou to některé plastické hmoty - polyvinylchlorid, vulkánfíbr apod.).

Za látky h o ř l a v é se považují takové látky, které působením ohně nebo vysoké teploty hoří nebo doutnají a po odstranění tepelného zdroje dále nepřetržitě hoří nebo doutnají (je to převážná většina organických látek - dřevo, sláma, nafta apod.).

Stavební hmoty se podle hořlavosti dělí na :
A - nehořlavé,
B - nesnadno hořlavé,
C - hořlavé,
C1 - těžce hořlavé,
C2 - středně hořlavé,
C3 - lehce hořlavé.
Stavební hmoty lze zařazovat do uvedených stupňů hořlavosti pouze na základě provedených zkoušek.

Zařazení některých stavebních hmot:

Třída A:

- přírodní stavební kámen (např. břidlice, mramor, pískovec, žula),

- betony těžké, lehké pórovité (např. pórobeton, pěnobeton) a s lehkým kamenivem (např. s agloporitem, křemelinou, perlitem),

- stavební hmoty vyráběné z hlíny (např.cihly, příčkovky, tvárnice, keramické obkladačky a dlaždice),

- malty a omítkoviny (vápenné, cementové, sádrové, bez příměsí organických látek),

- speciální omítkoviny, nástřiky apod. na protipožární ochranu konstrukcí,

- kovy pro stavební konstrukce (ocel, hliník),

- sklo a ostatní minerální taveniny (sklo stavební, pěnové, vyztužené, tavený čedič),

- desky z anorganických hmot bez organických příměsí (např. Dupronit A, Dupronit B, Ezalit B).

Třída B:

- desky z anorganických hmot s organickými plnivy nebo pojivy (např. Akumin, Izomin),

- desky z anorganických hmot s povrchovou úpravou (např. sádrokartonové desky),

- dřevocementové desky (např. Heraklit, Lignos, Rajolit, Velox),

- polyvinylchlorid neměkčený (novodur, Durofol B), polyvinylchlorid houževnatý (Duroplast H, Dekorplast).

Třída C1:

- dřevo rostlé listnaté (např. buk, dub),

- desky z vrstveného dřeva (překližka pro všeobecné použití, překližka vodovzdorná pro všeobecné použití, překližka vodovzdorná pro stavebnictví),

- tvrzený papír s melaminovým dekorativním povrchem (Ecrona, Umakart),

- desky z organických vláken (plstěné desky chlupové),

- litá polyesterová laminovaná podlaha (Fortit).

Třída C2:

- dřevo rostlé jehličnaté (např. borovice, modřín, smrk),

- dřevotřískové desky pro všeobecné použití (plošně lisované) nebroušené a broušené (Piloplat),

- dřevovláknité desky (Duplex),

- desky z rostlinných hmot (korkové desky typu SP, korkové parkety).

Třída C3:

- dřevotřískové desky laminované, pilinové desky, Pilolamit,

- dřevovláknité desky (Akulit, Bukolamit, Bukolit, Hobra, Sololak, Sololit),

- desky z rostlinných hmot (korkové desky typu BA),

- polyetylén lineární a lehčený standardní,

- polymetylmetakrylát (organické sklo - Akrylon, Umaplex),

- polystyrén - houževnatý, lehčený standardní, lehčený retardovaný,

- polyuretan - lehčený, měkčený (Molitan) a lehčený, tuhý, standardní,

- pryžová izolační folie,

- foliové podlahoviny z plastů a pryže (pryžová podlahovina s dezénem, pryžový izolační koberec pro elektrotechniku),

- podlahové textilie tkané se syntetickým vlasem (Bergamo), podlahové textilie všívané Kovral, Rekos a podlahové textilie vpichované (Syntetik, Jekor standard, Riga extra).

II. Rozdělení látek podle skupenství

Hořlavé látky dělíme podle skupenství na:

- tuhé - čisté chemické látky (např. fosfor, síra, hliník, naftalen, antracén), směsi a vícefázové soustavy (např.uhlí, dřevo, sláma, pryž),

- kapalné - čisté chemické látky (např. metanol, etanol, benzen, toluen, etyleter, sirouhlík), směsi (např. benzín, petrolej, plynový olej, ropa , dehtové oleje),

- plynné - čisté chemické látky (např. vodík, kysličník uhelnatý, metan, etan, propan, butan, eten, etin), směsi (např. svítiplyn, vodní plyn, generátorový plyn, zemní plyn).

Parametry požáru

Požár - proces nestacionární, doprovázený různými chemickými a fyzikálními jevy. Všechny tyto jevy spolu vzájemně souvisí a každý z nich svým způsobem ovlivňuje proces a rozvoj požáru. Požár je popisován parametry požáru. Tyto parametry nejsou stálé a mění se s časem. Jejich změna od vzniku požáru až do jeho likvidace se nazývá rozvojem požáru. Známe - li hlavní parametry požáru, můžeme určit jiné veličiny nutné pro výpočet sil a prostředků k hašení požáru, např. rychlost růstu plochy a obvodu požáru a pod.

Teplota požáru
Průběh požáru zásadním způsobem ovlivňuje teplota v prostoru hoření. S teplotou se mění vlastnosti hořících materiálů i stavebních konstrukcí, urychlují se procesy hoření a zhoršují podmínky pro práci zasahujících jednotek PO. Pod pojmem teplota požáru, který probíhá na otevřené ploše, rozumíme střední hodnotu teploty plamene. U požárů v objektech se za teplotu požáru považuje střední hodnota teploty zplodin hoření ve směsi se vzduchem.
Určení teploty požáru v konkrétních podmínkách je ovlivňováno mnoha faktory a její stanovení je značně složité. Navíc teplota požáru se neustále mění v prostoru i čase. S určitou přesností při použití zjednodušených vztahů lze teplotu požáru určit jen při hoření čistých látek za určitých specifických podmínek. Pro odhad teploty požáru lze použít poznatků a zkušeností různých oborů, u kterých se lze setkat s vysokými teplotami. Například podle barvy horkých ocelových konstrukcí lze s přesností na stovky stupňů Celsia odhadnout teplotu prostředí, ve kterém se tato konstrukce nachází. Podle druhu převládajícího hořícího materiálu lze také odhadnout teplotu plamene.

Druh hořícího materiálu	teplota plamene (°C)
rašelina, mazut	1 000
dřevo, hnědé uhlí, ropa, petrolej, motorová nafta	1 100
černé uhlí, kaučuk a jeho výrobky, benzín	1 200
antracit, síra	1 300
hořlavé plyny	1 300-1 500
hořčík, elektron	2 000

Třídy požáru

Třída A

Požáry pevných látek organického původu, jejichž hoření je doprovázeno žhnutím, jako např. dřevo, papír, sláma, uhlí, guma, textil apod.

Třída B

Požáry kapalin nebo látek přecházejících do kapalného stavu, jako např. benzín, olej, barvy, alkohol, vosk apod.

Třída C

Požáry plynů, jako např. propan, metan, vodík, zemní plyn, svítiplyn, acetylen.

 

Třída D

Požáry kovů, jako např. hořčík, hliník, draslík, sodík, lithium.

 

Třída F

Požáry jedlých olejů a tuků (rostlinné nebo živočišné oleje a tuky) ve fritézách a jiných kuchyňských zařízeních.

 

Poznámka - Třídy požárů jsou definovány v evropské normě EN2. Převedena do češtiny jako ČSN EN2 zatím (březen 2005) tato norma neuvádí třídy D a F. (V Německu je do normy DIN EN2 třída D zařazena již déle, třída F v lednu 2005). Piktogram pro třídu F se v uvedené podobě v Evropě běžně používá, avšak norma EN2 ho zatím neobsahuje.