Fotoreportáž zachycuje instalaci patrona hasičů sv. Floriána.
Hamletovská otázka "kam s ním?" vyvolala diskusi, kde najde své čestné místo.
Obhlídkou hasičárny znělo - tady? - ne - tady je to vysoko, a co tady? - atd.
Své čestné místo našel v blízkosti obdržených pohárů ze soutěží.
A pak stačilo jen pár šikovných rukou aby byl nápad uveden v praxi.
A kdo byl svatý Florián, než se stal svatým? Krátké připomenutí ...
Jako u mnoha katolických svatých, je život svatého Floriána zčásti opřen o skutečné události, zčásti je legendou.
Floriánův ochranný patronát nad nebezpečím z ohně se datuje až od 16 století. Do této doby byli patrony proti ohni sv. Vavřinec a sv. Agáta (ve Franci pak dodnes sv. Barbora). Svatý Florián se stal ochráncem proti zmaru ohněm patrně jednak proto, že byl usmrcen ve vodě, kterou se hasí oheň, ale pravděpodobněji pak z důvodu toho, že při požáru krakovského městyse Kleparza (1528) odolal tomuto živlu pouze kostel zasvěcený právě sv. Floriánovi. Místní obyvatelstvo tuto událost považovalo za zázrak, proto byl Florián prohlášen také ochráncem proti požárům... Florián se postupně stal patronem dalších profesí, které s ohněm nějak souvisejí - tedy nejen hasičů ale i hutníků, kominíků, hrnčířů, pekařů a nakonec i zedníků. Jako ochránce proti požárům a vodě, představoval v dřívějších dobách běžný námět pro výklenkové plastiky venkovských usedlostí, které měly ochraňovat dům. Dokonce o jeho svátek bylo zakázáno rozdělávat oheň a nosit vodu, aby se v usedlosti nestalo neštěstí.
Floriánovo „hasičství" je však třeba chápat v původním slova smyslu jako hašení požáru lidské zloby a nenávisti. Svatý má proto v rukou nádobu vody života, která má hasit vyprahlost a zlo.
V ikonografii je Florián představován obvykle v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení, případně přímo hasící požár. Jeho dalšími atributy jsou: brnění, díže, dům, hrnec, kámen, kámen mlýnský, korouhev, koruna, kříž, meč, oheň, plamen, požár, praporec na kopí, řeka, škopek, vědro, voda, vojáci.
| 
