Taktika zdolávání požárů
1. Rozdělení událostí 2. Požár - jeho definice, rozdělení, pásma a fáze hoření 3. Činnost a rozdělení jednotek PO 4. Průzkum u zásahu 5. Úkoly a postup činnosti při zásahu 6. Hašení požárů za silného mrazu 7. Požáry sklepních prostor 8. Bytové požáry a nebezpečí při jejich likvidaci 9. Ochrana zdraví 10. Dodávky vody 11. Nebezpečí výbuchu na požářišti
Čerpání vody
Zásah, při němž se provádí odstranění nežádoucí vody z venkovních i vnitřních prostor.
Dopravní nehoda
Zásah, který si vyžádala kolize dopravních prostředků, který má charakter vyprošťovacích prací či likvidace následků kolize. Pokud by v
činnosti jednotky HZS převládaly jiné práce, např. z důvodu úniku nebezpečné látky do životního prostředí, klasifikuje se tento zásah podle
převažujícího charakteru. Dopravní nehoda s následným požárem patří do kategorie požár. Za dopravní nehodu je považován i případ, kdy jednotky pouze
dopravní prostředek vyprošťovaly z prostorů mimo komunikace (odtažení vraků, vozidlo sjeté mimo komunikaci apod), odstraňovaly pouze drobné
následky nehody (očištění komunikace nebo odstranění úniků látek - provozních náplní vozidel apod.
Podtypy událostí klasifikovaných jako dopravní nehoda:
- silniční - na všech silnicích, dálnicích a rychlostních komunikacích (mimo hromadné),
- silniční hromadná - na všech silnicích, dálnicích a rychlostních komunikacích za účasti více než 4 vozidel nebo prostředku hromadné přepravy osob,
- železniční vč.metra - na všech železničních tratích, včetně vleček,
- letecká - spojená s leteckou přepravou včetně bezmotorových letadel,
- ostatní - např. na polních a lesních cestách,
Olejová havárie
Zásah převážně k omezení úniku a jeho rozsahu výhradně ropných produktů (benzinů, nafty nebo oleje) zejména do
vod nebo zamezení ohrožení vod nebo vodních zdrojů ropnými produkty. Úniky těchto látek z provozních náplní vozidel následkem dopravní nehody jsou
klasifikovány jako dopravní nehoda.
Ostatní mimořádná událost:
Zásah u jiné události např. epidemie nebo nákaza způsobená nebezpečnou nemocí a dále pak všechny zásahy u událostí, které nelze klasifikovat
předchozími kategoriemi.
Planý poplach
Činnost jednotky HZS vyvolaná z důvodu ohlášení požáru nebo jiné události jednotce, které se nepotvrdily.
Požár
Každé nežádoucí hoření, při kterém došlo k usmrcení či zranění osob nebo zvířat anebo ke škodám na materiálních hodnotách. Za požár
se považuje i nežádoucí hoření, při kterém byly osoby, zvířata nebo materiální hodnoty nebo životní prostředí bezprostředně ohroženy.
Za požár se nepovažují případy:
- výbuchy výbušnin, pokud nedojde k hoření materiálu a konstrukcí po výbuchu,
- hoření vinutí elektrických točivých strojů z titulu zkratu, pokud nedojde k rozšíření hoření mimo prostor vinutí,
- žhnutí elektrické instalace, pokud nedojde k jeho rozšíření mimo instalaci,
- vznícení, ke kterým dochází při výrobě, pokud v technologickém postupu nelze vznik těchto případů vyloučit a jejich likvidace je technicky zajištěna za předpokladu, že nedojde k rozšíření hoření mimo předpokládanou část technologie, nebo pokud jsou specifikována výhradně jako provozní nehody, za předpokladu, že nesplňují některý ze znaků definice požáru výše uvedené vyhlášky.
Práce na vodě
Zásah na povrchových vodách (záchrana osob a zvířat, vyhledávání pohřešovaných osob, práce vzniklé v souvislosti s povodněmi apod.).
Technická havárie:
Zásah u události vedoucí k odstranění nebezpečí nebo nebezpečných stavů.
Podtypy událostí klasifikovaných jako technická havárie:
- technická havárie - odstranění nebezpečí nebo nebezpečných stavů velkého rozsahu či značných následků na zdraví osob, zvířat či majetku (např. destrukce objektu),
- technická pomoc - odstranění nebezpečí nebo nebezpečných stavů menšího rozsahu mimo technologický provoz závodů. Jedná se pomoc technikou jednotek bez návaznosti jakéhokoliv technologického provozu resp. výroby, např. vyproštění osob z výtahu, nouzové otevření bytu, odstranění překážek z komunikací jiných i prostor, otevírání uzamčených prostorů, likvidace spadlých stromů a elektrických vodičů, odvětrání prostor, záchranu osob a zvířat, uzavírání vody, navážení vody, asistence při hledání nástražného výbušného zařízení, provizorní nebo jiné opravy, vyprošťování předmětů, osob (mimo prací na vodě), měření koncentrací nebo radiace (není-li součástí jiné události než technické pomoci),
- technologická pomoc - odstranění nebezpečí nebo nebezpečných stavů v technologickém provozu závodů. Jedná se o pomoc technikou jednotek v určité technologii či provozu podniku, např. náhrada havarovaného chlazení, nouzová dodávka vzduchu, vody, požární asistence, dohašování ohnisek po pálení klestu nebo následné dohašování ohnisek požáru lesa, ochlazování briket, skládek u těch případů, které nemají znaky definice požáru. Dojde-li během asistence ke vznícení např. nečistot, plynu apod., nejedná se o požár, je-li vhodnější tuto látku ponechat vyhořet a nerozšíří-li se hoření mimo technologický prostor, v němž hoření vzniklo,
- ostatní pomoc - nelze klasifikovat předchozími druhy. Jedná se např. o odvoz nebo převoz pacienta či lékaře i na vyžádání jiné služby (přímo i nepřímo poskytnutá pomoc).
Únik látek
Zásah k zamezení nebo snížení rizika nekontrolovaného úniku hořlavých, výbušných, žíravých, jedovatých,
zdraví škodlivých, radioaktivních a jiných nebezpečných látek do životního prostředí (zemní plyn, kyseliny a
jejich soli, louhy, čpavek apod.) mimo ropných produktů.
Živelní pohroma:
Zásah u události spojený s likvidací následků přírodních jevů.
Podtypy událostí klasifikovaných jako živelní pohroma:
- povodeň, záplava, déšť,
- sníh, námraza,
- větrná smršť,
- sesuv půdy,
- ostatní
I. Definice požáru
1. Zákonná definice
Vyhláška
V § 51 vyhlášky MV č.21/96 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o požární ochraně, definuje požár takto:
„Pro účely požární ochrany se za požár považuje každé nežádoucí hoření, při kterém došlo k usmrcení či zranění osob nebo zvířat, anebo ke škodám na materiálních hodnotách. Za požár se považuje i nežádoucí hoření, při kterém byly osoby, zvířata nebo materiální hodnoty nebo životní prostředí bezprostředně ohroženy.“
2. Upřesňující pokyny
Metodické pokyny
Metodické pokyny vydané ve Sbírce pokynů vrchního požárního rady ČR č.7/1997 z 30.6.1997 v bodu 2 úvodní části upřesňují, že za požár se také považují výbuchy hořlavých par, plynů a prachů bez následného plamenného hoření.
Dále ve stejném bodě doplňují, které případy se za požár nepovažují:
- výbuchy výbušnin, pokud nedojde k hoření materiálu a konstrukcí po výbuchu,
- hoření vinutí elektrických točivých strojů z titulu zkratu, pokud nedojde k rozšíření hoření mimo prostor vinutí,
- žhnoucí elektrické instalace, pokud nedojde k jeho rozšíření mimo instalaci,
- vznícení, ke kterým dochází při výrobě, pokud v technologickém postupu nelze vnik těchto případů vyloučit a jejich likvidace je technicky zajištěna za předpokladu, že nedojde k rozšíření hoření mimo předpokládanou část technologie, nebo pokud jsou specifikována výhradně jako provozní nehody, za předpokladu, že nesplňují některý ze znaků definice požáru.
Je celá řada kriterií, podle kterých rozdělujeme požáry a každé kriterium má určitý vliv na průběh požáru, záchranu životů i na způsob hašení požáru:
1. Podle hořících látek
- požáry pevných látek - značené na hasicích přístrojích jako požáry typu A, nebo u lehkých kovů požáry typu D,
- požáry hořlavých kapalin - značené na hasicích přístrojích jako požáry typu B,
- požáry plynů - značené na hasicích přístrojích jako požáry typu C,
- požáry kombinované - složené z předchozích možností.
2. Podle možnosti šíření
- rozšiřující se požáry,
- nerozšiřující se požáry (šíření brání ohraničení hořlavé látky a může být časově omezeno například požární odolností stavebních konstrukcí, množstvím hořlavých látek v ohraničeném prostoru, nebo podmínkami, které brání šíření požáru).
3. Podle rozsahu
- malé požáry - jsou ohroženy jednotlivé osoby, plochy o rozloze m2, části budov,
- střední požáry - jsou ohroženy desítky osob, plochy o rozloze stovek m2, celé domy,
- velké požáry - jsou ohroženy stovky osob, plochy v hektarech či desítkách hektarů, bloky domů,
- katastrofické požáry - jsou ohroženy tisíce lidí, plochy ve stovkách hektarů, celé čtvrti obcí.
4. Podle doby trvání
- krátkodobé - řádově v hodinách,
- střednědobé - řádově v desítkách hodin,
- dlouhodobé - nad čtyři dny.
5. Podle zjistitelnosti
- otevřené - viditelné plameny, kouř a pod.,
- skryté - požáry, které nejsou snadno zjistitelné (např. žhnoucí materiály, požáry v mezistropí, ve stěnách, v podzemí a podobně).
6. Podle polohy
- podzemní - požáry pod úrovní místního terénu,
- přízemní - požáry na úrovni místního terénu nebo snadno dostupné,
- nadzemní:
- středně vysoké - požáry nad úrovní země, které jsou dostupné standardní výškovou technikou a nepřesahují výšku 27 m,
- výškové - požáry ve výšce nad 27 m.
- otevřené - probíhající v přírodním prostředí, kde nemůžeme výměnu plynů v místě hoření ovlivnit, požáry většinou ovlivňuje množství hořlavých látek,
- ohraničené - probíhající v objektech různého charakteru, kde může rozvoj požáru ovlivnit kromě hořlavé látky rozhodujícím způsobem výměna plynů, kterou můžeme v některých případech ovlivnit využitím přirozeného proudění plynů dále umělým odvětráním nebo ventilací.
Z hlediska předpokládaného rozvoje požáru můžeme ohraničené požáry v objektech hodnotit na:
Ohraničené otevřené v:
- budovách s výškou podlaží nad 12 m,
- budovách s výškou podlaží do 12 m s:
- okny v jedné úrovni,
- okny v různých úrovních.
Ohraničené uzavřené v:
- objektech bez oken,
- objektech s malými okny,
- objektech bez oken a dveří.
Prostor, který požár ovlivňuje dělíme na tři pásma:
- pásmo hoření
- pásmo přípravy
- pásmo zakouření
Prvořadým úkolem jednotek požární ochrany ve všech třech pásmech je záchrana ohrožených osob, zvířat a cenných materiálů.
1. Pásmo hoření
Pásmo hoření je prostor, ve kterém probíhá vlastní hoření. Zahrnuje v sobě objem par a plynů, ohraničených povrchem plamene a
povrchem hořící látky, ze kterého páry a plyny vystupují. Pásmo hoření může být ohraničeno stavebními konstrukcemi, stěnami nádrže a pod.
Pásmo hoření je charakterizováno plochou požáru, což je průmět povrchu hořících tuhých, nebo kapalných látek do půdorysu.
Teplota v pásmu hoření dosahuje nejvyšších hodnot, například u dřeva až 1000 °C, u hořlavých kapalin 1200 °C - 1500 °C, u sazí
a termitu až 3000 °C.
Činnost jednotek v tomto pásmu je zaměřena na vlastní hašení požáru.
2. Pásmo přípravy
Navazuje bezprostředně na pásmo hoření a nejsou-li zde prováděna opatření, tak postupně přechází v pásmo hoření, což vlastně není nic jiného než šíření požáru. Vnější hranice pásma přípravy je obvykle vymezena působností sálavého tepla - radiací. Při rozdílu teplot pevného tělesa, nebo při přímém dotyku pevných látek s dobrou tepelnou vodivostí může být pásmo přípravy rozšířeno ve směru této látky, například po ocelových konstrukcích. Hovoříme pak o sdílení tepla vedením - kondukcí. Pokud se tepelná energie předává mechanickým pohybem částic kapalin nebo plynů při jejich styku s hořlavou látkou, má to opět vliv na hranice pásma přípravy a jedná se o sdílení tepla prouděním - konvekcí. Jako vzor může sloužit předávání tepelné energie zplodinami hoření - kouřem.
Hlavní činností jednotek v tomto pásmu je činnost zamezující šíření požáru, například ochlazování materiálů a konstrukcí, odstraňování hořlavých látek, tlakových lahví a pod.
3. Pásmo zakouření
Pásmo zakouření je část prostoru v blízkosti pásma hoření, ve kterém dochází k pohybu kouřových plynů v koncentracích životu nebo
zdraví nebezpečných, nebo bránících činnosti hasičů sníženou viditelností či teplotou nad 60 °C. Nebezpečnost pásma zakouření
je také v rychlosti jeho pohybu, který je ovlivněn způsobem výměny plynů na místě požáru.
Pásmo zakouření je závislé na mnoha faktorech, především na podmínkách výměny plynů na požářišti. Může být velmi rozsáhlé,
zasahovat i za hranice pásma přípravy a toxicitou zplodin hoření bezprostředně ohrožovat životy a zdraví osob ve větší vzdálenosti od
pásma hoření. Svou vysokou teplotou může urychlovat šíření požáru a v neposlední řadě vážně poškozuje stavební konstrukce.
V tomto pásmu je činnost jednotek zaměřena kromě záchrany osob, zvířat a cenností především na boj s kouřem - jeho odstraňování nebo usměrnění žádoucím směrem.
Intenzita požáru se v průběhu požáru mění. U požáru, který není hašen, je doba rozvoje požáru obvykle charakterizována čtyřmi fázemi požáru.
Délka jednotlivých fází může být velmi rozdílná a závisí především na množství hořlavých látek, jejich požárně technických charakteristikách a podmínkách ovlivňujících šíření požáru.
1. Fáze požáru
Je časový úsek od vzniku požáru až do počátku intenzivního hoření. Podle statistických údajů trvá obvykle 3 až 10 minut a je závislý na druhu hořlavých látek i podmínkách rozvoje požáru. Vzhledem k tomu, že intenzita hoření je ještě poměrně malá, protože požárem je zasažena pouze část hořlavých materiálů, je tato fáze nejvýhodnější pro zahájení hasebních prací. Likvidace bývá jednoduchou záležitostí a škody způsobené požárem jsou minimální.
2. Fáze požáru
Je časový úsek od počátku intenzivního hoření až do doby, kdy jsou požárem zasaženy všechny hořlavé materiály a konstrukce hořícího objektu. Situace na místě požáru v této fázi již bývá velmi složitá a vyžaduje vysoké nároky na organizaci hasebních prací, zvláště blíži-li se požár k závěru této fáze. Kovové konstrukce ztrácejí pevnost a hrozí akutní nebezpečí jejich zřícení.
3. Fáze požáru
Je časový úsek od konce II.fáze, tj. v daném objektu hoří všechny hořlavé látky a intenzita hoření dosahuje maxima, až do začátku
poklesu intenzity hoření. V této fázi bývají narušeny i ostatní nosné prvky a dochází ke zřícení stropů, krovů a pod. Zásah
jednotek se zaměřuje na ochlazování a ochranu okolních objektů a je na rozhodnutí velitele zásahu, zda bude na hořící objekt prováděn zásah, nebo
bude-li vhodnější zasažený objekt nechat zcela vyhořet. To závisí na míře ohrožení okolí, životního prostředí a pod.*
Vlastní zásah na takto zasažený objekt je velmi náročný a obvykle nákladný.
4. Fáze
Je časový úsek od počátku snižování intenzity hoření až do úplného vyhoření hořlavých látek. V této fázi již hrozí zříceni vnitřního i obvodového zdiva, komínů, schodišť a pod. Činnost jednotek se zaměřuje na odkrývání a dohašování ohnisek požáru, pokud velitel zásahu nerozhodl, že na objektu bude prováděna pouze kontrolní dohlídka až do úplného vyhoření.*
-----------------
* § 9 odst. 5vyhl. MV č. 22/96 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o požární ochraně.
Většinu požárů můžeme charakterizovat jako požáry, které se rozšiřují. To znamená, že s nárůstem času se zvětšuje plocha (nebo objem) zasažená požárem. Požár se může šířit jak v době volného rozvoje t.j. v době, kdy nejsou prováděny hasební práce, tak i po zahájení hasebních prací. Rychlost a směr šíření požáru ovlivňuje celá řada faktorů vytvářejících příhodné podmínky pro jeho šíření.
Podmínky pro šíření požáru
K nejdůležitějším podmínkám ovlivňujícím šíření požáru patří:
1. Charakteristika hořlavých látek
Šíření požáru je ovlivněno množstvím, chemickými a fyzikálními vlastnostmi hořlavých látek jejich požárně technických charakteristik.
Množství hořlavé látky a její rozmístění určuje intenzitu hoření a možné rozměry požáru, rozmístění rovněž určuje směry šíření požáru.
Z chemických vlastností ovlivňuje rychlost šíření požáru především chemická stabilita hořlavé látky a obsah kyslíku v molekulárním složení hořlavé látky, které mají vliv na teplotu vznícení a hoření. Při přítomnosti látek obsahujících kyslík nebo látek chemicky nestabilních je rychlost šíření požáru vyšší. Například rychlost šíření požáru při hoření celuloidu je vyšší než při hoření dřeva.
Z fyzikálních vlastností mají největší vliv na rychlost šíření požáru skupenství hořlavé látky, stupeň dělitelnosti a směsný poměr. Obecně lze říci, že nejvyšší rychlost šíření požáru je při hoření plynných látek, menší při hoření kapalin a nejmenší při hoření pevných hořlavých látek je to tím, že hoření probíhá především v plynné fázi. Tuhé látky se musí do tohoto stavu teprve připravit. Stupeň dělitelnosti nám určuje rozměr látky a rozhodně jinou rychlostí odhořívá dřevěný trám než dřevěné hobliny. Směsný poměr udává stupeň promísení hořlavé látky s oxidačním činidlem a čím větší je povrch látky přístupný hoření, tím je hoření rychlejší. Jinak hoří usazený prach a jinak prach rozvířený.
2. Podmínky výměny plynů na místě požáru
Při otevřených požárech může proudění zplodin hoření přenášet pevné hořící částečky i na značné vzdálenosti a rozšířit tak požár ve směru proudění zplodin hoření. Při požárech uzavřených v prostorách ovlivňuje výměnu plynů členitost objektu, přítomnost a rozmístění otvorů a požární odolnost uzávěrů těchto prostupů (okna, dveře, technologické prostupy a pod.). Není neobvyklým jevem, že při požáru ve zcela uzavřeném prostoru došlo k samo uhašení požáru po nahrazení vzduchu s kyslíkem zplodinami hoření.
Přítok vzduchu do pásma hoření a odvod zplodin hoření z tohoto prostoru se nazývá výměna plynů. Protože vzduch je pro samotnou podstatu hoření nezbytný (vedle hořlavé látky a tepla), je výměna plynů na místě požáru pro rozvoj požáru nezbytná. Pokud by množství kyslíku ve vzduchu kleslo pod určitou hranici např. 8 - 11 % objemových, mohlo by hoření některých materiálů ustat, u ostatních by docházelo k nedokonalému spalování za vzniku toxických, hořlavých a výbušných produktů (např. CO). Je-li výměna plynů dobrá, hoření je dokonalé provázené vysokými teplotami spalování.
3. Podmínky sdílení tepla
Jak již bylo uvedeno v části pojednávající o pásmu přípravy v kapitole III má velký vliv na šíření požáru sdílení čili předávání tepelné energie, zjednodušeně tepla.
Teplo se může předávat třemi způsoby:
- Vedením (kondukcí) - toto vedení nastává pokud vznikne v pevném tělese rozdíl teplot, nebo při styku pevných těles o rozdílných teplotách. Důležitá je tepelná vodivost materiálu. Jsou materiály s dobrou tepelnou vodivostí, které napomáhají šíření požáru např. kovy a naopak materiálů se špatnou tepelnou vodivostí využíváme k protipožárním opatřením (protipožární příčky, ucpávky a pod.).
- Sáláním (radiací) - tepelná energie se ve formě elektromagnetických vln šíří prostorem na všechny směry a při dopadu na těleso jej zahřívá. Ochranou proti sálavému teplu je buď dostatečná odstupová vzdálenost, nebo nehořlavá pevná překážka zabraňující dopadu sálavého tepla na hořlavé látky. Obdobným způsobem se chrání zasahující jednotky pomocí vodní clony.
- Prouděním (konvekcí) - tepelná energie se předává mechanickým pohybem částic kapalin nebo plynů při jejich styku s hořlavou látkou. Při požáru mají kouřové plyny značnou teplotu a zahřívají materiály v pásmu přípravy nebo i zakouření.
4. Výbuchy a exploze
Při požáru může dojít k výbuchu kotlů, lahví se stlačenými plyny a dalších tlakových nádob, hořlavých plynů a par, organických prachů a pod., které mají vliv na rozvoj požáru, činnost jednotek PO a bezpečnost hasičů.
Výbuchy dělíme na:
- chemické - jsou to výbuchy hořlavých plynů a par, organických prachů, pokud bylo dosaženo výbušné koncentrace a došlo k iniciaci. Do této skupiny patří i výbuchy výbušnin,
- fyzikální - do této skupiny patří hlavně výbuchy způsobené přetlakem, kdy přetlak přesáhne hranice pevnosti tlakové nádoby. Jsou to například výbuchy přetopených kotlů, výbuchy tlakových lahví vystavených nadměrnému ohřevu a zvyšování tlaku rozpínáním plynů či par. Pokud jsou páry nebo plyny v tlakových láhvích hořlavé, následuje po fyzikálním výbuchu obvykle prudké hoření a tím jsou tyto výbuchy nebezpečnější.
5. Cesty šíření požáru
Pokud jsou v místě požáru vhodné cesty pro jeho šíření, je samozřejmě možnost jeho rozšíření značná. V průmyslu jsou to například požární mosty tvořené pásovými přepravníky, kabelové mosty a kanály bez protipožárních přepážek, nebo jiná propojení objektů. Tam, kde je na těchto cestách provedeno řádné oddělení požárně dělícími konstrukcemi, je možnost šíření požáru omezena (požární uzávěry, ucpávky, zdi a pod.).
6. Odolnost stavebních konstrukcí
Každá stavební konstrukce má určitou odolnost proti působení vysokých teplot daných požárem. Platí, že čím vyšší je požární
odolnost daných konstrukcí, tím méně se požár může šířit a tím snazší je pak zásah požárních jednotek. Posouzení požární
odolnosti objektů je nedílnou součásti projekce a kontrola zpracovávaných projektů včetně protipožárních opatření je nedílnou součástí činnosti
oddělení prevence každého HZS.
Požární odolnost je doba, po kterou je určitá stavební konstrukce schopna odolávat požáru, aniž by došlo k porušení její funkce. Požární odolnost se
udává v minutách.
Konstrukce, která je odolná proti šíření požáru se nazývá požárně dělící (má svoji požární odolnost). Jsou to např. požární stěny a stropy. Otvory v těchto požárně dělících konstrukcích musí být rovněž požárně odolné a říká se jim požární uzávěry otvorů. Jsou to požární dveře, vrata, poklopy atd.
Požární odolnost stavebních konstrukcí se stanovuje zkouškou nebo výpočtem.
Požárně dělící konstrukce ohraničují v budově prostor, kterému se říká požární úsek. Objekty jsou tedy rozděleny na požární úseky, které z hlediska stavebního brání rozvoji požáru a zabezpečují stabilitu objektu po stanovenou dobu. Ve stejném objektu mohou být různé požární úseky s různou dobou odolnosti stavebních konstrukcí vůči požáru. Jakou mají mít stavební konstrukce odolnost, závisí na požárním nebezpečí (hořlavé látky, podmínky pro rozvoj požáru atd.).
Jednotka PO při své činnosti může rozdělení objektu do požárních úseků využít pro stanovení místa nasazení sil a prostředků. S ohledem na svoji bezpečnost, může odhadnout i dobu nasazení uvnitř objektu vzhledem k předpokládané době do ztráty stability (požární odolnosti) stavebních konstrukcí.
7. Meteorologická situace
Na šíření požáru obzvláště na otevřeném prostranství mají značný vliv srážky ve formě deště nebo sněhu, vítr i teplota vzduchu. Při velkém suchu se požár samozřejmě šíří rychleji, totéž platí pro jeho šíření podporované větrem. Naopak v deštivém období je toto šíření podstatně omezeno, někdy může dojít i k vlastnímu uhašení požáru vlivem srážek.
Za mrazivého počasí vzniká vysoký rozdíl teplot mezi pásmem hoření a pásmem přípravy, dochází k rychlejší výměně plynů a tím ke zvýšení intenzity hoření. Pro likvidaci rozsáhlých lesních požárů je např. nejvhodnější období k uhašení kolem půlnoci - nejvyšší vzdušná vlhkost, nejnižší teplota, zpravidla ustává vítr.
I. Úvod
Činnost jednotek PO obecně
Veškerou činnost jednotek požární ochrany, počínaje vyhlášením poplachu až po návrat na stanici jednotky nazýváme zásahem.
Účinnost zásahu jednotek PO závisí na správném řízení, na dokonalém průzkumu a přijetí rozhodnutí ke stanovení potřebných sil a prostředků stanovením hlavního směru požárního útoku, na včasném soustředění potřebných sil a prostředků v tomto směru a provádění nepřetržitého a rozhodného nasazení. Závažnou měrou závisí na ukázněnosti, stupni technické průpravy, schopnosti rychle a správně se orientovat v každé byť i nově vzniklé situaci a v důsledném plnění úkolů každého hasiče.
Základní taktickou jednotkou PO je družstvo v počtu 1+5, popřípadě družstvo o sníženém početním stavu 1+3. Velitel zásahu je oprávněn rozdělit jednotku, určit vedoucí skupin a začlenit fyzické osoby poskytující osobní pomoc.
Veškerá zásahová technika, která se neustále zdokonaluje, nám slouží k účinnějším a rychlejším zásahům. Ochranné prostředky - prostředky požární ochrany, které jsou ve vybavení jednotky PO přímo ovlivňují její taktickou hodnotu. Přitom je však nutno mít na paměti, že samotná technika, a to i ta nejdokonalejší, nemůže splnit svůj účel, nebudou-li ji hasiči umět bezvadně ovládat ve všech i těch nejsložitějších situacích.
II. Druhy zásahové činnosti jednotek PO
1. Hlavní činnost jednotek PO
Úkolem jednotek PO při zdolávání požáru je:
- lokalizace požáru - kdy se požár v průběhu zásahu přestal šířit a síly a prostředky jednotek na místě zásahu postačují zabránit jeho dalšímu šíření,
- likvidace požáru - kdy je zásahem ukončeno nežádoucí hoření.
2. Základní úkoly jednotky PO
Jednotka PO plní tyto základní úkoly:
- provádí požární zásah podle příslušné dokumentace požární ochrany nebo při soustředění a nasazování sil a prostředků,
- provádí záchranné práce při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech,
- podává neprodleně zprávy o svém výjezdu a zásahu hasičskému záchrannému sboru okresu
Hašení požáru je soubor činností jednotek PO, jejichž konečným cílem je ukončení nežádoucího hoření. Základními formami této činnosti je požární útok a požární obrana ve směrech nasazení jednotek PO. Obě tyto činnosti se při požáru mohou v různých směrech nasazení vzájemně prolínat (např. požární obrana postupně v návaznosti na to, jak se jednotky PO dostavují na místo požáru, přechází v požární útok nebo zajištění ochrany sousedního objektu při současně probíhajícím hašení požárem zasaženého objektu apod.).
Hašení požáru je složitý proces, který obsahuje několik druhů činností:
- dodávku hasebních rostředků na přerušení hoření a zabránění rozšíření požáru (ochlazování),
- odkrývání a rozebírání konstrukcí, odstranění kouře,
- zajištění konstrukcí a zařízení proti zřícení a výbuchu,
- odstranění hořlavých látek z pásma hoření.
Jiné druhy činnosti, např. záchrana osob, odstranění kouře, rozebírání konstrukcí, zajištění konstrukcí proti zřícení, nejsou stálé a provádí se pouze u některých požárů (tzv. činnosti zvláštní).
Při nasazování sil a prostředků jednotek velitel zásahu dbá, aby bylo dosaženo co nejúčelněji lokalizace a likvidace požáru; u živelních pohrom a jiných mimořádných událostí dbá velitel zásahu, aby bylo dosaženo přerušení jejich příčin, případně omezeno riziko, které vyvolávají.
Při hasebním zásahu prováděném více jednotkami je možné, že ve stejnou dobu jedna jednotka provádí bojové rozvinutí, druhá jednotka přijíždí k požáru nebo provádí záchranu osob. Může nastat i současné plnění jedné zásahové činnosti více jednotkami. Z tohoto důvodu se při hašení více jednotkami objevila nutnost posuzovat souhrn zásahových činností všech jednotek a ne každou jednotlivě. Např. v praxi souhrn takových zásahových činností jako výjezd, jízda k požáru, které se zúčastňují hašení požáru, posuzujeme jako jeden složitý proces, který se nazývá soustředění sil a prostředků.
Souhrn procesů zásahové činnosti počínaje nasazením prvních sil a prostředků k momentu přerušení rozšiřování hoření a zajištění likvidace se nazývá zdolávání požáru. V případě, že by zdolávání požáru osamoceně stojícího objektu (např. stohu nebo skladu píce ) bylo s ohledem na charakter požáru neúčelné a průzkumem bylo potvrzeno, že nejsou ohroženy životy fyzických osob nebo zvířat, případně by zásahem mohlo dojít k neúměrným ekonomickým škodám a škodám na životním prostředí, je velitel zásahu oprávněn ukončit nasazení jednotek požární ochrany na tento objekt. Při tom musí zajistit ochranu okolí hořícího objektu před rozšířením požáru.
Souhrn zásahové činnosti jednotek pro přerušení nežádoucího hoření a všech zásahových činností, které nám zabezpečí jeho splnění nazýváme likvidace požáru. Zásahová činnost jednotek PO a rovněž způsoby a posloupnost jejího provedení závisí na charakteru zásahu.
III. Požární útok
1. Požární útok - obecně
Požární útok je jednou ze dvou základních forem zásahové činnosti jednotek požární ochrany. Provádí se na základě skutečností zjištěných při
průzkumu. Prostřednictvím bojových rozvinutí (viz cvičební řád).
Požární útok se provádí při dostatečném množství sil a prostředků na místě zásahu a je zaměřen na zastavení šíření požáru, na postupné
zmenšení jeho plochy a intenzity směřující k likvidaci požáru.
Požární útok je jednou z nejdůležitějších fází požárního zásahu. Je přímo závislý na organizovaném nasazení potřebných sil a prostředků v určitém směru podle situace na místě požáru.
Po příjezdu jednotky PO na místo požáru se ve všech případech současně s průzkumem provádí příprava k bojovému rozvinutí a požárnímu útoku, která se skládá z:
- zajištění dodávky hasební látky,
- provedení jiných přípravných opatření podle místních podmínek (např. příprava přejezdových můstků, potřebného nářadí a výzbroje, napojení vedení na požární potrubí atd.)
- napojení CAS na požární hydranty, připojení hadic a kontroly stavu vody,
- pokládání dopravního hadicového vedení až k rozdělovači,
- připojení rozdělovače,
- dopravy útočných hadic a prostředků k rozdělovačům.
Rozhodující směr požárního útoku jednotek PO se nazývá hlavní směr a stanoví se podle těchto zásad:
- ohrožuje-li požár lidský život a záchrana není možná bez použití a nasazení proudů, soustředí se hlavní síly a prostředky ve směru, který zajišťuje záchranu osob nebo pro ně vzniklé nebezpečí,
- zachvátí-li požár větší část objektu (požární úsek) a rozšiřuje-li se již na další části nebo na vedlejší objekt, soustředí se všechny síly a prostředky na hlavní cesty šíření požáru,
- zachvátí-li požár odděleně stojící objekt nebo celý požární úsek a rozšíření požáru dále nehrozí, soustředí se hlavní síly a prostředky na nejintenzivnější hoření,
- zachvátí-li požár nádrž hořlavých kapalin, nasadíme síly a prostředky na ochlazování nádrže a na ochranu okolních objektů a po soustředění nezbytného množství sil a prostředků provedeme hašení požáru nádrže,
- zachvátí-li požár objekt a bezprostředně ohrožuje vedlejší objekt, soustředí se hlavní síly a prostředky na hašení požáru se strany ohroženého objektu,
- jsou-li v předpokládaném směru požáru zjištěna výrobní zařízení, která mohou vlivem přímých účinků požáru explodovat nebo jinak nebezpečně havarovat, nasadí se síly a prostředky na jejich ochranu s cílem zabránit výbuchu nebo havárii těchto zařízení,
- jsou-li v předpokládaném směru šíření požáru zjištěny nebezpečné látky nebo předměty, nasadí se síly a prostředky na zajištění jejich ochrany před účinky požáru.
A. Známe tři základní druhy požárních útoků:
- útok čelní,
- útok boční,
- útok obchvatný.
Boční útok se vede tehdy, znemožňuje-li vítr a sražený kouř čelní útok a pak zejména tam, kde na některé ze stran hrozí nebezpečí rozšíření požáru. Útok se vede v řadě s větším důrazem na křídle, ve směru větru. Boční útok lze podniknout ze dvoustran současně.
Obchvatný útok je nejúčinnější, vyžaduje však více sil a prostředků. Tímto útokem se obkličuje požár nejméně ze tří stran a pokud možno najednou. Síly nemusí být rozloženy symetricky; nejsilněji se obsadí fronta, v jejímž směru hrozí rozšíření požáru, nejslaběji strana, z níž vane vítr nebo v jejímž směru nehrozí nebezpečí rozšíření požáru.
B. Tyto tři druhy útoků lze dále rozdělit na:
- vnitřní (provádí se uvnitř budov),
- vnější (provádí se vně budovy v přírodním prostředí),
- všechny druhy útoků lze kombinovat podle situace, která vznikne na požářišti.
Rozmístění sil a prostředků při požárním útoku může být různé v závislosti na druhu požáru, ploše požáru a na směru jeho šíření. Při požárech staveb má dále na rozmístění sil a prostředků vliv stavební provedení objektu, zejména množství, velikost a rozmístění otvorů (dveří, oken apod.) a rozmístění zásahových cest, kudy lze síly nasadit.
V některých případech může nasazení sil a prostředků nepříznivě ovlivnit okolní zástavba, obsazené nástupní plochy (parkující automobily), intenzita sálavého tepla apod.
Síly a prostředky lze nasadit:
- po obvodu požáru (obchvatný útok) - na místě požáru je dostatek sil a prostředků, které jsou nasazeny po obvodu požáru a postupují směrem ke středu zasažené plochy, tento způsob nasazení je nejúčinnější, vyžaduje však nejvíce sil a prostředků,
- proti frontě šíření požáru - využívá se například při šíření požáru jedním směrem (v místnosti ) nebo na rozhodující směr šíření,
- do míst nejintenzivnějšího hoření (ohniska požáru) - tento způsob se využívá tehdy, pokud je objekt zcela zasažen požárem, síly a prostředky je vhodné nejprve nasazovat do míst nejintenzivnějšího hoření,
- z boku - toto nasazení sil a prostředků se využívá například tehdy, šíří-li se požár vlivem silného větru a tím je znemožněno provedení útoku proti směru šíření požáru, síly a prostředky je nutné nasadit z obou stran a postupovat proti sobě,
- z týlu - využití je obdobné jako u útoku prováděného z boku, síly a prostředky se postupně přesunují k čelu požáru,
- do míst, kde hrozí největší nebezpečí - např. při záchraně osob na ochranu únikových cest, nebezpečná zařízení apod.
IV. Požární obrana
Nelze-li provést účinný útok, je třeba zaujmout obranné postavení. Požární obrana se provádí při nedostatečném množství sil a prostředků a směřuje k zastavení nebo zpomalení šíření požáru v daném směru nasazení a v ochraně okolí místa požáru.
Aktivní obrana se provádí na hranicích požárních úseků (v objektech) nebo v místech, kde je možné zabránit šíření požáru. Při této činnosti se provádí například:
- ochlazování požárně dělících konstrukcí,
- odstraňování požárních mostů, přes které by mohlo dojít k dalšímu šíření požáru,
- odstraňování hořlavých materiálů.
- polohu ohniska,
- směr šíření požáru a směr proudění vznikajících zplodin hoření,
- směr větru (může napomáhat šíření požáru lesních porostů a trav, létající ve směru větru mohou způsobit přenesení požáru i na jiné objekty),
- vznikající sálavé teplo,
- požární mosty,
- skryté cesty šíření např. uvnitř konstrukcí, pod podhledem, ve stěnách,
- únik hořlavých plynů,
- výbuchy a rozlití hořlavých kapalin,
- umístění cenných materiálů, zařízení nebo nebezpečných látek a předmětů, jejichž ochranu je třeba zajistit.
Průzkum je činnost, kterou se zjišťují poznatky o situaci potřebné pro rozhodování o způsobu vedení zásahu. Jde většinou o jednu z nejnebezpečnějších činností a zároveň velice důležitou.
Provádí se po celou dobu zásahu. Cílem je na místě zásahu zjistit zda jsou ohroženy osoby, zvířata a majetek, rozsah požáru, způsob a směr jeho šíření a druh hořících materiálů, přítomnost nebezpečných látek a předmětů, které mohou nepříznivě ovlivnit průběh zásahu. Součástí průzkumu mohou být i práce které nesnesou odkladu z hlediska záchrany osob a ochrany hasičů na místě zásahu. Lze provádět i tzv. průzkum bojem, tedy za současného hašení.
Průzkum na místě provádí buď velitel zásahu a nejméně jeden hasič, nebo průzkumná skupina, kterou tvoří nejméně dva hasiči, nebo celá jednotka, zejména v případě že se v objektu nacházejí ohrožení lidé, nebo zvířata, nebo jde-li o rozsáhlou plochu.
Hasiči postupují za sebou tak, aby měli mezi sebou kontakt a měli možnost návratu. Jsou vybaveni osobními ochrannými prostředky, dýchací technikou, vysílačkou a dalšími věcmi podle potřeby (lana, nářadí atd.).
V případě hrozícího nebezpečí, např. nenadálého vznícení hořlavých par, je třeba, aby zbývající část sil a prostředků jednotek zajišťovala průzkumnou skupinu tak, aby mohla rychle zasáhnout a členy skupiny zachránit, např. rychlé uhašení požáru na cestě průzkumu nebo vyproštění průzkumné skupiny.
Při provádění průzkumu je třeba počítat s různým nebezpečím, jako např. úraz elektrickým proudem, ztráta orientace v objektu, zřícení konstrukcí, riziko pádu, intoxikace zplodinami hoření nebo nebezpečnými látkami, žíhavé plameny, sálavé teplo a popálení, výbuch, opaření, poleptání, ohrožení zvířaty.
Při zásahu má záchrana osob přednost před záchranou zvířat a majetku.
Cílem činnosti jednotky při záchraně osob a zvířat je odstranění bezprostředního ohrožení jejich života.
Úkoly a postup činnosti
Velitel zásahu rozhoduje o zahájení a ukončení činnosti k záchraně osob, zvířat a majetku a určí, které osoby, která zvířata nebo který majetek budou zachráněny přednostně. V případě nebezpečí z prodlení mohou o způsobu záchrany osob rozhodnout hasiči provádějící záchranné práce, členové průzkumné skupiny apod. Stanoví se takový způsob záchrany, který je v daném okamžiku nejbezpečnější jak pro zachraňované osoby, tak i pro zachraňující.
Velitel zásahu při hromadné záchraně určí místo, kde budou zachraňované osoby shromažďovány, evidovány a kde jim popř. bude poskytnuta další pomoc.
Vyhledávání osob. V případě, že byla podána zpráva nebo lze předpokládat, že v určitém místě či prostoru mohou být ohrožené osoby, které však průzkumná skupina nenašla, je nezbytné pečlivě prohledat i takové prostory, kde za normálních okolností nelze předpokládat možnost úkrytu (např. šachta technologických rozvodů v bytových jádrech, prostor pod vanou, koše na prádlo). Zvláštní pozornost je třeba věnovat při vyhledávání dětí.
K záchraně osob se využívají přednostně stavební a konstrukční prvky a zařízení budov, určené k evakuaci osob nebo zásahu jednotky (např. únikové a zásahové cesty, požární a evakuační výtahy, požární žebříky).
Při záchraně je třeba používat (kromě krajních případů, kdy jiná možnost nezbývá) pouze určené ochranné prostředky a pomůcky, tedy hlavně evakuační masky. Zachraňující musí dbát také na to, aby nemohlo dojít k úrazům zachraňovaných (např. odebrání ostrých předmětů, brýlí). Nedostatky, které se navenek projeví při záchraně, mohou mít negativní důsledky na ostatní osoby čekající na svou záchranu.
Mezi obvyklé způsoby záchrany osob patří:
- samostatný odchod osob, kterým hrozí bezprostřední ohrožení, způsobem a směrem, který určí velitel zásahu (např. nezakouřené únikové cesty, otevřené únikové východy),
- vyvedení ohrožených osob, které ztratili orientaci, nemohli uniknout zakouřenými únikovými cestami nebo pokud to vyžaduje stav zachraňovaných,
- vynesení ohrožených osob, které se nemohou samy pohybovat,
- záchrana pomocí výškové techniky,
- záchrana pomocí záchranných prostředků (např. přenosné žebříky, záchranné tunely, plachty, seskokové matrace),
- záchrana pomocí lezecké techniky,
- záchrana osob pomocí vrtulníků,
- uměle vytvořené otvory ve stavebních konstrukcích,
- vyproštění osob z trosek, z havarovaných vozidel apod.,
- odvoz osob na palubě člunů nebo jiné techniky z ohrožených míst.
Velitel zásahu může rozhodnout o nedodržení technických podmínek požární techniky a věcných prostředků, jestliže hrozí nebezpečí z prodlení při záchraně života osob.
Při záchraně většího množství osob se určí jejich pořadí. Pořadí určí velitel zásahu nebo jím pověřený velitel jednotky či skupiny provádějící záchranu nebo záchranář, který je se zachraňovanými osobami v přímém kontaktu.
Záchrana osob probíhá zpravidla v pořadí děti, ženy, starci, muži. Je však třeba zvážit momentální stav zachraňovaných osob. Velitel zásahu posoudí, zda je potřebné provést evakuaci osob, které nejsou bezprostředně ohroženy na životech, ale vlivem událostí může k takovému ohrožení dojít. S ohledem na uvedenou skutečnost může přijmout opatření k uzavření místa zásahu pro zde nežádoucí osoby.
V případě potřeby velitel zásahu zajistí přivolání lékařské pomoci zachraňovaným osobám. Do jejího příjezdu poskytují první pomoc hasiči. Při větším počtu raněných je třeba vytvořit místo, kde se budou zranění soustřeďovat.
Opatření pro zvládnutí paniky
Předejít panice a informovat. Nedostatek informací může být jednou z příčin vedoucích ke vzniku paniky a v konečném důsledku může mít nepříznivý vliv na provedení záchrany. V případě potřeby mohou být tyto informace cílené, směrované k potřebám záchranářů. Velitel zásahu zajistí včasnou informovanost ohrožených osob o blížící se pomoci. Skupina určená k provedení záchrany musí zachraňované s dostatečnou srozumitelností a s přehledem uklidnit, informovat o stanoveném způsobu záchrany, o jeho bezpečnosti a případných dalších skutečnostech, které je vhodné v daný okamžik sdělit.
Sebevědomí a připravenost hasičů. Při provádění záchrany osob je třeba postupovat rychle, energicky, ale zároveň s rozvahou. Sebevědomé vystupování při záchraně spolu s perfektní znalostí technických prostředků použitých k záchraně, včetně postupu záchrany, působí na zachraňované osoby velice příznivě a hlavně uklidňujícím dojmem. Pokud ohrožené osoby vycítí nerozhodnost v chování hasičů, může u nich dojít ke vzniku nedůvěry ke zvolenému způsobu jejich záchrany.
Při záchraně osob mohou nastat situace, kdy nelze z různých důvodů racionálně vysvětlit ohroženým osobám nutnost jejich záchrany (např. osoby s duševními poruchami, se sníženou schopností vnímání, pod vlivem narkotik, alkoholu). Takové osoby mohou odmítat svou záchranu, a to i projevem fyzického násilí. V těchto případech je třeba zasáhnout s patřičnou razancí.
Velitel zásahu je oprávněn na nezbytnou dobu záchranu osob, zvířat nebo majetku přerušit v případě, kdy již nelze, ani přes vynaložení všech dostupných sil a prostředků, osoby, zvířata nebo majetek zachránit anebo pokračování v zásahu by bezprostředně ohrožovalo život zasahujících hasičů. Pokračovat v záchraně lze až po změně okolností z pozice zachraňujícího nebo z pozice ohrožení.
Záchrana osob při požáru se v některých případech provádí současně s hašením požáru. Jsou-li lidé bezprostředně ohroženi požárem nebo je cesta k záchraně odříznuta, anebo odříznutí hrozí, je použití proudů bezpodmínečné. Nestačí-li síly a prostředky současně k hašení požáru a záchraně osob, použijí se veškeré síly a prostředky k záchraně. Jestliže rychlé nasazení proudů k hašení může zmenšit ohrožení životů osob, pak je třeba nejprve hasit požár na cestách záchrany a potom provádět záchranné práce.
Očekávané zvláštnosti
Při záchraně osob je nutné počítat s následujícími komplikacemi:
- možnost vzniku paniky zachraňovaných osob,
- velká psychická a fyzická zátěž hasičů a jejich vyčerpání, vznik stresových situací u hasičů i u zachraňovaných,
- velká spotřeba dýchací techniky (zátěž hasičů, potřeba dýchací techniky pro zachraňované),
- potřeba před lékařské první pomoci zachraňovaným, popř. lékařské pomoci,
- zabezpečení zachráněných před povětrnostními vlivy,
- snaha některých zachraňovaných se vracet zpět nebo neochota, odpor k opuštění místa, kde jim hrozí nebezpečí, zvláštní chování některých skupin osob (např. děti, zdravotně postižení), omezená schopnost pohybu osob,
- nepřehledná situace v počtech lidí potřebujících záchranu,
- nedostatek výškové techniky a další speciální techniky, např. pro vyproštění osob,
- nepřístupné cesty pro záchranu vnitřkem budov z důvodu rozsahu požáru,
- nebezpečí pramenící z druhu události a charakteru prostoru, odkud je třeba zachraňovat osoby (např. otrava, přehřátí organismu, popálení, poleptání, pád, ztráta orientace),
- vyšší potřeba sil a prostředků
Činnost hasičů ohrožuje mnoho faktorů. Jedním z nich, se kterým se setkáváme v zimě je hašení požárů za silného mrazu.
Hrozí mnoho rizik. Dochází k zamrzání čerpadel, hadicových vedení a armatur, voda použitá na hašení neodtéká, ale vytváří na konstrukcích, přístupových cestách a požární technice silné vrstvy ledu a tím dochází k omezení pohybu hasičů.
Může například dojít k vážnému úrazu vinou namrzlých automobilových žebříků a další techniky. Jsou velmi omezené možnosti použití vodních zdrojů, protože bývají zamrzlé (hydranty, volné vodní plochy).
Tyto zásahy, zvláště je–li dlouhotrvající, jsou náročné na týlové zajištění. Musí být zabezpečena možnost ohřátí a převlečení mokrých hasičů aby nedošlo k vážným úrazům či onemocněním. Je potřebné zajistit teplé nápoje a suché oblečení. Při mrazu také dochází k podstatně intenzivnějšímu hoření, způsobenému teplotním rozdílem hoření a okolí.
Je třeba neuzavírat proudnice a udržovat stálý průtok vody v hadicovém vedení aby nedošlo k jejich zamrznutí, zasypávat hadicové spojky a rozdělovače (pokud nelze umístit uvnitř budovy) sněhem či jinak tepelně chránit. Pokud možno se vyvarovat polévání žebříků, a zásahových a nástupních cest vodou, nevypínat motory vozidel ani čerpadla.
Je také třeba zajistit dostatečnou zálohu sil a prostředků.
Velitel zásahu ve spolupráci s operačním střediskem zajišťuje posyp komunikací a dalších ploch aby ani po ukončení zásahu nemohlo na místě dojít k nehodám či zranění.
Hašení za silného mrazu patří k jedné z nejobtížnějších činností hasičů.
Požáry sklepních prostor jsou charakterizovány:
- vysokou teplotou v celém prostoru bez podstatného rozdílu teploty u podlahy a stropu,
- silným zakouřením zpravidla bez zřetelné neutrální roviny a zakouřením přilehlých schodišť a chodeb,
- nedostatkem světla,
- členitostí sklepního prostoru a nedostatkem potřebného počtu vchodů a okenních otvorů,
- přítomností technických rozvodů (plyn,voda,odpady),
- skladováním různých, často hořlavých nebo jinak nebezpečných materiálů,
- možností rozšíření požáru do dalších podlaží budovy instalačními šachtami, větracími a jinými otvory, přenosem tepla,
- ohrožením velkého počtu osob kouřem unikajícím schodišťovým prostorem se vznikem paniky a ztíženou evakuací.
Úkoly a postup činnosti
Při hašení požáru ve sklepních prostorech budov je nutné:
- průzkumem zjistit konstrukci stropu, otvory ve stropech, ventilační a instalační šachty, kterými by se mohl požár rozšířit, dispoziční řešení a využívání sklepních prostor, umístění případných zdviží a výtahů, shozů a jiných technologií, dle možností zjistit také druh materiálu uloženého ve sklepě a místo uložení (tlakové nádoby, hořlavé kapaliny),
- zajistit vypnutí elektrického proudu, případně posoudit nezbytnost zastavení vody a plynu,
- provádět průběžný průzkum s připravenými proudy nad sklepními prostory, se zvláštním zřetelem na instalační šachty v bytových jádrech,
- provádět průzkum v pásmu zakouření přilehlých prostor a zajistit jejich odvětrání,
- zajistit záchranu, případně evakuaci osob nad hořícími sklepy,
- odvětrávat do venkovního prostoru tak, aby se zabránilo dalšímu zakouření zejména únikových cest a dalších prostorů,
- při dlouho trvajícím požáru posoudit možnost zřícení stavebních konstrukcí, zejména stropu,
- posoudit možnost utěsnění sklepních prostor, v některých případech je možné je zaplnit pěnou,
- nehasit unikající hořící plyn pokud není zajištěno zastavení jeho přívodu a ochlazovat okolí.
Očekávané zvláštnosti
Při hašení požáru ve sklepních prostorech je nutno počítat s následujícími komplikacemi:
- poškození technických rozvodů, např. roztavením plastů, poškozením těsnění u rozvodů z kovových trubek,
- nebezpečí výbuchu nebo zvýšení intenzity hoření z důvodu poškození rozvodů plynu,
- náhlé vznícení podlahových krytin v místnostech nad sklepním prostorem,
- náhlé vzplanutí hořlavých materiálů ve sklepních prostorech, výbuch zplodin nedokonalého hoření a vysoký nárůst teploty,
- napájení elektrického rozvodu, nebo jiných technických rozvodů z několika na sobě nezávislých míst,
- omezená doba nasazení sil a prostředků a jejich větší potřeba,
- ztížená přístupnost sklepních prostorů v důsledku jejich zajištění proti vstupu nepovolaných osob,
- složité odvětrání sklepních prostor,
- nedostupnost některých uzávěrů technických rozvodů,
- obtížné vytvoření vhodného odváděcího otvoru pro použití přetlakové ventilace.
Další riziko je v samotných sklepních kójích. Lidé skladují kdeco a tak se tam najdou kanystry plné benzínu, barvy, ředidla, tlakové lahve (většinou propan-butan) a mnoho dalšího.
Hrozí zde také zřícení různých doma vyrobených polic s kompoty apod.
Dříve se používaly odsavače kouře, v dnešní době se většinou používá přetlaková ventilace, která ale potřebuje odváděcí otvor.
V některých domech se nachází i patrové sklepy nebo studny v nich, kde hrozí velké nebezpečí pádu.
Charakteristika
Bytové požáry jsou charakteristické:
- omezením velikosti zpravidla na jeden požární úsek,
- intenzivním hořením (plasty, bytové textilie, nábytek, obklady),
- možným rozšířením požáru skrytými cestami, např. instalační šachtou, kolem rozvodů ústředního topení a po hořlavém plášti budovy,
- ohrožením osob a jejich nutnou záchranou i pomocí výškové techniky,
- nebezpečím intoxikace, opaření a popálení.
Úkoly a postup činnosti
Při hašení bytových požárů je třeba:
- průzkumem zjistit přítomnost ohrožených osob a zvířat,
- možné úkryty, zejména dětí,
- nebezpečné materiály a tlakové lahve,
- cestyšíření požáru,
- stav stavebních konstrukcí,
- možné zásahové cesty,
- provést evakuaci a záchranu všech ohrožených osob, zvířat a cenného materiálu,
- u dlouho trvajícího požáru zvážit nutnost evakuace materiálu v podlaží nad požárem popř. v jiných přilehlých prostorech,
- sledovat stav konstrukcí v místě požáru, možné cesty šíření požáru, věnovat zvláštní pozornost instalačním a výtahovým šachtám včetně vzduchotechniky,
- zajistit vypnutí elektrického proudu v bytě, případně i v jeho bezprostředním okolí,
- podle potřeby a vývoje situace zajistit uzavření přívodu plynu,
- v podlaží nad požárem popř. v jiných přilehlých prostorech provádět průběžně průzkum a mít připravené proudy k místům možného rozšiřování požáru,
- provést opatření na odvedení tepla a kouře (přirozená nebo nucená ventilace, zařízení pro odvod tepla a kouře),
- dle rozsahu požáru určit prostory, kde hrozí nebezpečí intoxikace zplodinami hoření a provést opatření pro ochranu nebo evakuaci osob,
- při hašení požáru používat vhodné hasební látky, nebo přísady ke zvýšení hasebních účinků vody, používat množství dodávaného hasiva s ohledem na efektivnost hašení požáru (vysokotlaká vodní mlha, proudnice s roztříštěným vodním proudem, ruční stříkačka k dohašovaní), provést opatření k ochraně majetku před vodou použitou k hašení,
- informovat obyvatele domu o situaci, usměrňovat jejich chování a předejít tak možné panice nebo jejich ohrožení.
Podle okolností:
- při požáru v bytě se stěnami nebo přepážkami s nedostatečnou požární odolností připravit proud do místnosti, která přiléhá k prostoru, ve kterém hoří,
- jestliže se požár šíří vzduchotechnikou nebo dutinami v přepážkách, nasadit proud do místa předpokládaného šíření požáru (na půdě, v poschodích nad místem požáru),
- provést násilný vstup do bytů, kde lze předpokládat zakouření a byt nikdo na výzvu neotevírá,
- Příslušník Hasičského záchranného sboru České republiky je k provedení zásahu, který nesnese odkladu, oprávněn otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor a vstoupit do něj. Při tom je povinen zajistit přítomnost nezúčastněné osoby, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Po provedení zásahu je příslušník povinen neprodleně vyrozumět orgány Policie ČR.
Očekávané zvláštnosti
Při hašení bytových požárů je nutno počítat s následujícími komplikacemi:
- vznik paniky obyvatel domu,
- omezená komunikace s obyvateli domu (cizinci, sluchově postižení),
- nepředvídané jednání osob (snaha vyskočit z okna, vracení se zpět, zvědavost),
- nesnadné zjištění počtu obyvatel v bytech a v domě,
- nefunkčnost požárně dělících pásů obvodových stěn,
- nepoužitelnost zásahových a únikových cest,
- neprůjezdné komunikace a nepřístupné nástupní plochy,
- možnost výskytu různých, někdy i nebezpečných zvířat chovaných vbytech, a tím i nebezpečí ohrožení zvířaty,
- nevhodné stavební úpravy,
- obtížný vstup do bytů i domu (bezpečnostní dveře a zamřížovaná okna),
- skladování různých často snadno hořlavých materiálů včetně skladování hořlavých kapalin a plynů,
- používání bytu k jiným účelům než k bydlení,
- nefunkčnost požárně bezpečnostního zařízení,
- porušení těsnosti technických rozvodů (voda, plyn, topení),
- zvýšení škod z poškozených rozvodů vody a topení.
Účinek chladu se může na člověku projevit celkově i místně. Podchlazení nastává, poklesne-li tělesná teplota pod 35 °C. Pokud poklesne tělesná teplota pod 26°C, je zotavení málo pravděpodobné.
Omrznutí může vzniknout povětrnostními vlivy nebo kontaktem s chladnými předměty a je lokální na určité části těla.
Na rozsah poškození organismu má vliv vnější teplota, doba působení chladu, únava, hlad nebo ztráta tělesných tekutin. Suchá zima vede ke ztrátě tepla z těla převážně sáláním, ve vlhkém prostředí dochází k přenosu tepla hlavně vedením. Průvan a vítr zvyšují vypařování tekutin, a tak stupňují ztráty tepla těla ve vlhkém prostředí. Může se stát, že již při vnější teplotě kolem 5°C může vzniknout poškození z chladu, jestliže účinek chladu zvyšuje vliv větru a vlhka.
Příznaky podchlazení:
- třesavka,
- studená a bledá kůže,
- tělesná teplota pod normálem,
- ztráta pozornosti, nepřiměřené chování,
- postupné bezvědomí,
- vyčerpání, dýchání a srdeční činnost se zpomalují, ztrácí se vědomí a po přechodném období zdánlivé smrti nastává smrt zástavou srdeční činnosti.
Příznaky omrznutí:
- postižené části těla (špička nosu, uší, prstů na rukou a nohou) nejprve zblednou, potom se stávají voskově bílými, později se objevují modré skvrny a v konečné fázi zčernají,
- ztvrdlá a ztuhlá kůže, puchýře,
- bodavá a silná bolest; později poraněná část těla ztrácí citlivost a jakmile zmrazení pronikne hlouběji, bolest zmizí
Předpokládaný výskyt
Nebezpečí podchlazení a omrznutí hrozí při zásazích:
- v přírodním prostředí v zimě, při teplotách kolem 0 °C, za mrazu a silného větru,
- za velké vzdušné vlhkosti a nižších teplot (mrholení, déšť),
- při povodních a pracích na vodě, zejména při dlouhém nasazení a nižších venkovních teplotách,
- v objektech mrazíren,
- na zařízení se zkapalněnými plyny,
- při používání oxidu uhličitého k hašení z tlakových lahví.
Ochrana
Z hlediska taktiky jednotek při zásahu spočívá ochrana životů a zdraví hasičů před nebezpečím podchlazení a omrznutí v následujících zásadách:
- pravidelné střídání nasazených hasičů,
- trvalé sledování délky nasazení zasahujících hasičů v nepříznivých meteorologických podmínkách a charakteru jejich práce, sledovat změny během zásahu,
- zabezpečení teplých místností pro vystřídané hasiče a poskytnutí dostatečné doby na regeneraci sil,
- podávání teplých nápojů (po 2 hodinách od zahájení zásahu) a stravy (po 4,5 hodinách od zahájení zásahu),
- umožnit výměnu mokrých oděvů, rukavic a bot,
- jednotky pokud možno nasadit tak, aby hasební voda nadměrně nesmáčela nasazené hasiče (např. za silného větru a mrazu),
- vyvarovat se dlouhému osobnímu kontaktu s podchlazenými zařízeními, zejména s těmi, ve kterých je zkapalněný plyn, chladící média apod.,
- nasadit jen nezbytně nutný počet hasičů.
Ochranné prostředky a další zařízení:
- ochranné prostředky hasiče, náhradní oděv, rukavice, obuv,
- nádoby udržující teplotu při rozvozu teplé stravy a nápojů,
- speciální oděvy pro práci na vodě a za chladu,
- zařízení pro odpočinek (např. týlový kontejner).
Úspěšná lokalizace a likvidace požáru prováděná hašením nebo ochlazováním je převážně podmíněna nepřerušovanou dodávkou vody v potřeném průtočném množství tak, aby byla zajištěna optimální intenzita hasební látky na plochu nebo frontu požáru.
Dodávka vody se zajišťuje:
- cisternovými automobilovými stříkačkami,
- z vodních zdrojů na místě zásahu (požární vodovod, přírodní vodní zdroj).
- doprava vody hadicovým vedením zpravidla pomocí několika požárních čerpadel,
- kyvadlová doprava vody pomocí cisternových automobilových stříkaček případně i jinými cisternami,
- kombinovaná doprava vody kombinací obou předcházejících způsobů.
Úkoly a postup činnosti
Po příjezdu na místo zásahu se v rámci průzkumu zjišťuje stav, vydatnost vodních zdrojů a možnost jejich využití pro zásah.
V případě, že nejsou v místě zásahu dostatečné vodní zdroje, organizuje se dálková doprava vody. Pro její organizaci zpravidla určí
velitel zásahu odpovědnou osobu, která provede ve spolupráci s osobami majícími místní znalosti (vlastník, uživatel, správce) průzkum všech
dostupných vodních zdrojů a dopravních cest od vodních zdrojů k místu zásahu. Při tom vychází z požadavku na množství dopravované vody,
vydatnosti vodního zdroje (objem vody, schopnost dodávat určité průtočné množství vody) a jeho vzdálenosti od místa zásahu, přístupnosti
vodního zdroje pro požární techniku a sací výšky šířky a únosnosti komunikací ke zdroji vody a členitosti terénu, nezbytné doby pro zahájení
dálkové dopravy vody možností sil a prostředků, které jsou k dispozici, navrhuje způsob dálkové dopravy vody.
Při dálkové dopravě vody hadicovým vedením je třeba:
- vytvořit hadicové vedení po okraji komunikace,
- při křížení hadicového vedení s komunikací využít, pokud je to možné, propustí a mostků pod komunikací nebo hadicové vedení vytvořit kolmo na tuto komunikaci, opatřit jej přejezdovými můstky a zajistit regulaci dopravy,
- využít výškovou techniku a další věcné prostředky pro překonávání přírodních a umělých překážek (trolejové vedení, koleje),
- při křížení hadicového vedení se železniční tratí využít, pokud je to možné, propustí a mostků pod tratí nebo je podhrabat; u kolejí s trakčním vedením je třeba podhrabat kolejnice a hadice uložit hlouběji a i mezi kolejnicemi přikrýt vyhrabaným štěrkem tak, aby se zamezilo vystříknutí vody na trakční vedení při prasknutí hadice. Při těchto pracích se musí brát v úvahu nebezpečí na železnici,
- při překonávání strmých převýšení je nutno hadicové vedení průběžně zajišťovat hadicovými držáky proti nadměrnému tahu na hadicové spojky a armatury čerpadel,
- chránit hadicové vedení přetlakovým ventilem,
- zajistit náhradní čerpadla a hadice.
- jednosměrnou dopravu po uzavřených komunikacích, aby se zajistila plynulost dopravy,
- k vodnímu zdroji dostatečně výkonné čerpadlo na plnění cisteren,
- regulaci dopravy,
- průběžnou kontrolu stavu komunikací, jejichž zhoršující se stav může postupně prodlužovat dobu jízdy cisteren
U všech způsobů dálkové dopravy vody je nutné zajistit:
- trvalé spojení, zejména se strojníky zajišťujícími chod čerpadel,
- dostatečnou zálohu sil a prostředků, pohonných hmot, osvětlení čerpadel a čerpacích míst za předpokladu déle trvajícího zásahu,
- odpovídající organizaci místa zásahu vzhledem k dálkové dopravě vody; zejména při kyvadlové dopravě vody je třeba vytvořit na místě zásahu manipulační prostor pro cisterny doplňující vodu
- nepřerušovanou dodávku vody na místo zásahu, např. vyrovnávací cisternou, nádrží.
Při organizování dálkové dopravy vody je třeba počítat s následujícími komplikacemi:
- nepřehlednost terénu,
- špatný odhad vydatnosti vodního zdroje nebo jeho vzdálenosti,
- nedostatek spojových prostředků,
- nedostatek sil a prostředků,
- neukázněnost ostatních účastníků silničního provozu a hustota dopravního provozu,
- poruchy požární techniky zvláště po delším provozu,
- porušení dopravního vedení,
- poškození nezpevněných komunikací,
- změna sjízdnosti komunikací, popř. jejich neprůjezdnost,
- náhlá změna a nepříznivý vliv klimatických podmínek.
Podle podstaty vzniku rozeznáváme výbuch fyzikální a chemický. (Není zde řešena problematika výbušných látek a pyrotechnických směsí).
Fyzikální výbuch je způsoben změnou fyzikálních parametrů nad povolenou mez, která má za následek zvýšení tlaku uvnitř zařízení na takovou míru, že dojde k destrukci tohoto zařízení (např. parní kotle, tlakové zásobníky a lahve s plyny, uzavřené nádrže a nádoby s hořlavými kapalinami, spreje, potrubí produktovodů).
Chemický výbuch je rychle probíhající hoření směsi hořlavé látky s kyslíkem, vzduchem nebo jiným oxidovadlem (např. chlor) provázené rychlým vznikem zplodin hoření nebo tepelného rozkladu a prudkým nárůstem jejich tlaku. Chemickým výbuchem může být explozivní rozklad látky. Podmínkou chemického výbuchu je přítomnost hořlavé látky, oxidačního prostředku a iniciační zdroj. Hořlavá látka musí být v určitém množství mezi dolní a horní mezí výbušnosti.
Výbušnou směs mohou vytvořit zejména:
- plyny (např. acetylen, topné plyny, oxid uhelnatý),
- páry hořlavých kapalin (např. benzin, ředidla, barvy),
- prachy (např. dřevný, uhelný, moučný, cukerný, hliníkový prach),
- hybridní směsi (plyn s prachem).
- zvukové efekty (např. praskot, vibrace),
- viditelné deformace zařízení,
- signalizace poruchy technologie a zařízení,
- náhlá změna intenzity hoření (výška, barva plamene a zplodin hoření),
- změna chuti a pachu prostředí,
- zvířený hořlavý prach,
- charakteristické obaly a značení,
- výrazná změna chování zvířat.
- hluk,
- tlakový ráz,
- odlétávající mechanické části ze zařízení a okolních konstrukcí,
- sálavé teplo a žíhavé plameny,
- zplodiny hoření nebo tepelného rozkladu
- narušení konstrukcí,
- mechanickému poškození nebo destrukci zařízení, konstrukcí, budov,
- usmrcení a poranění osob do značné vzdálenosti (např. ztráta vědomí, poškození sluchu),
- vzniku paniky a ztráty orientace osob,
- zasažení nebo poškození nástupních ploch, zásahových a únikových cest,
- poškození požární techniky, věcných prostředků a zařízení požární ochrany,
- vzniku, rozšíření nebo i uhašení požáru,
- k uvolnění toxických látek nebo zplodin hoření,
- úniku kapalin a plynů z technologického zařízení (např. nádrže, produktovody).
- se skladují, vyrábí, zpracovávají a vznikají látky schopné výbuchu (např. hořlavé plyny, hořlavé kapaliny, hořlavé prachy, látky reagující s vodou),
- se provozují technologická zařízení s obsahem látek schopných výbuchu,
- se přepravují nebo unikají nebezpečné látky,
- se používají hořlavé kapaliny při vyšších teplotách,
- probíhá nedokonalé hoření, chemický nebo tepelný rozklad látek (např. sklepy, sila, kolektory),
- jsou zařízení provozovaná s přetlakem nebo tam, kde přetlak může vzniknout nebo narůstat, např. ohřevem zařízení.
- znalosti a využívání pevných konstrukcí, členitosti terénu; do uzavřených prostor vstupovat s vědomím možnosti vzniku výbuchu náhlým přístupem vzduchu,
- využití informací z dokumentace zdolávání požárů a od přizvaných odborníků, znalosti bezpečnostních značek a označení,
- volbě vhodného směru nasazení sil a prostředků s ohledem na nebezpečí destrukce armatur a stěn tlakových nádob,
- nasazení jen nezbytně nutného počtu hasičů do prostoru ohroženého výbuchem; těchto prostor postupovat z chráněných míst a z návětrné strany,
- zachovávání ostražitosti při otevírání, např. dveří a oken uzavřených prostorů silně zaplněných kouřem o vysoké teplotě, kde může dojít k náhlému vzplanutí plynů, k vyšlehnutí plamenů nebo k výbuchu; odvětrání místnosti je možno zahájit s jen připraveným vodním proudem,
- odstavení požární techniky v dostatečné vzdálenosti a na návětrné straně, dbát na možnost jejího rychlého přemístění (pozor na výfukové stěny a plochy),
- ve vzájemném jištění hasičů, informovanosti o situaci nebo průběhu události,
- měření koncentrací plynů a par během zásahu; při naměření 50% koncentrací spodní meze výbuchu musí velitel přijmout opatření ke snížení nebezpečí výbuchu,
- hašení nebo ochlazování z úkrytu a větší vzdálenosti,
- ochlazování zařízení pracující s přetlakem (tlakové lahve, nádrže) a zařízení v nichž může vzniknout vnějšími účinky přetlak (např. vystavené tepelným účinkům),
- použití vodní clony pro srážení úniku ve vodě se rozpouštějících plynů a par,
- využití stabilních a dálkově ovládaných proudnic pro ochlazování,
- zamezení rozvíření hořlavých prachů,
- snížení koncentrací plynů a par v prostorech (např. inertizací, zaplněním prostorů, odvětráním, absorpcí),
- snížení odparu hořlavé kapaliny pokrytím její hladiny pěnou, ochlazováním, ředěním apod.,
- vyloučení možných iniciačních zdrojů výbuchu,
- nehašení hořícího plynu unikajícího z potrubí a armatur, pokud nelze zastavit jeho únik,
- sledování poškození (stabilita a celistvost) stavebních konstrukcí a technologických zařízení po výbuchu.
- detekční technika a explozimetry,
- použití požární techniky a věcných prostředků s ohledem na nebezpečí inicializace výbuchu